Ahojda, kočenky moje!
Žiju! Jste rády? Nebo už jste na mě zapomněly/i (že by to fakt někdy četl nějaký chlap?!)? Jakpak se máte? Povídejte! Přehánějte!
No jooo, já vím, za poslední čtyři měsíce se ze mě stala zatraceně hrozná blogerka (stydím, mooooc stydím a sedím v koutě!), ale ke všemu mám dobré důvody!
Taaakže, co nového? Plno věcí!
Nejdřív bych se Vám chtěla představit: "Ještě jednou krásný den, moje jméno je Petra a provedu Vás dnešní lekci.". Ooooo, anoooo! Je ze mě instruktorka hot jógy! Fakt! Nekecám!
A jak jsem se k tomu dostala? To jsem si tak jednou šla zacvičit (nejsem líná dupka) a byla tam zrovna majitelka, no a na druhý den jsem měla telefonát právě od ní, jestli bych nechtěla zkusit být lektorkou, že hledá nové lidi a já jsem taková milá, mám příjemný hlas a jóga mi velmi jde. (Jooo, už umím stoj na hlavě! Jsem úplně jóginka největší! Chcete foto?? Mhmmmm???) Tak jsem samozřejmě přijala, dostala dialog a musela se učit. Nejdřív to vypadalo, že mám celkem dost času na to se vše naučit (myšleno než mě vypustí mezi lidi), ale opět jednoho krásného dne, bum prásk třísk, další telefonát od majitelky, že jsou všichni nemocní, na služební cestě, těhotní a kdoví co a že za týden nastupuju (!!!!!). No, pecka! V tu chvíli jsem myslela, že to semnou sekne! Stačil však dlouhý nádech nosem, dlouhý výdech nosem (pár balíčku žvýkaček na uklidnění, bonbony a čokoláda... jo a taky arašídové máslo!!!) a byla jsem OK. Takže jsem byla hozena přímo do jámy lvové! Ale PŘEŽILA jsem a stále žiju (radujme se, veselme se!!) a je to parááááda!
Ze začátku to samozřejmě bylo celkem těžké, chvilkami jsem myslela, že mě ti lidi sežerou. Ono totiž samozřejmě někteří prostě nemají rádi změny a jsou zvyklí na to svoje a oni jim tam hodí někoho, jako jsem já! A ještě navíc mám celkem silný hlas a ze začátku ho nedokázala udržet na uzdě, takže pro některé nástup na vojnu (úplný protipól k józe). Když jsem ještě navíc měla jednu lekci s mikrofonem...WAW! Divím se, že žiju! Nejlepší příhoda poté, co jsem mikrofon odložila a měla lekci bez. To mě po ní jedna paní prosila, ať si ho ještě víc ztlumím a byla hroooozně překvapená, když jsem ji oznámila, že už jej nepoužívám. No, jsem prostě trošičku (víc) hlasitá. Ale po několika lekcích se to už spravilo a super! (Všichni mě milují, jsem skvělá! Haha, joke.) Třeba Vám tady hodím sem tam nějakou veselou příhodu, co se mi stala, bo těch mám celkem dost a nebo se přijdtě samy/i (chlapi taky...? Hej, fakt, čte to nějaký??!) podívat.
JO! A NEZAPOMEŇTE! "Moje jméno je Petra a kdybyste měli dotazy, najdete mě na recepci"! Mňau!
A jdeme dále! Úspěšně jsem ukončila zimní semestr v druháku navazujícího magisterského studia, pořád měřím na svém milovaném mikroskopu atomárních sil a píšu diplomku jak drak (už mám 55 stránek! Plác, plác po zádech, jsem nejlepší). Ještě dokončit letní semestr, odstátnicovat a možná už v červnu ze mě bude paní inženýrka nanotechnologie! (Jen pro upřesnění, nejsem vdaná, ale už mám nárok na "paní"! Muhaha! I když si s tím připadám, jak stará kriga (kryga? vůbec nevím, co to slovo znamená, ale používám ho...? Btw. Závorka v závorce? To tu ještě nebylo...), takže zůstanu radši u "slečny", bo už tak mi všichni tipují 26-27! Velmi dlouhá závorka...! Miluju závorky...) Takže držte palce! Držte pěsti! (A vůbec, držte mi úplně všechno!)
No a taky mimochodem, jsem nabrala celkem 9 kilo, od srpna. Takže teď už konečně mohu napsat, kolik mám, aniž byste si o mě řekli, že jsem vychrtlá (koza?). Doklepala jsem to na 53 kilo a upřímně doufám, že si teď nikdo nespočítal, kolik jsem měla předtím (už to všichni máte, co?). Všichni mi říkají, jak teď vypadám skvěle, pořád štíhle, ale ne už nemocně a že bych klidně mohla ještě pár kilo přibrat. Sama vím, že jelikož pořád celkem dost sportuju (pořád jako drak/čice?) a jsem pořád na nohách, tak většinou to je svalová hmota (i když ten tučíček z arašídového máslička je tam taky!!), ale můj upřímný pohled? Já nevím, asi (určitě) mám v hlavě pořád zafixované vše to, co se mi stalo, když jsem byla malá a kulatá a pořád se nabírání hrozně bojím, takže se už teď vidím zase jako někdo vééélký a kulatý, kdo začíná zaplňovat ceeeelou planetu a za chvilku exploduje! Ale musím to překonat a nebát se! Protože vím a věřte mi, že když je člověk hubený (vychrtlý jak koza...?) hned neznamená, že je taky šťastný. Když jsem měla oněch "každý-už-si-to-určitě-spočítal", tak jsem byla pořád stále vyčerpaná, nic mě nebavilo, byla jsem smutná, s nikým se nebavila, neužívala si života, seděla si na kostech, neměla jsem zadek, prsa se ztratily, vypadávaly mi vlasy, vypadala jsem prostě děsně a víte, co mi řekl můj spolupracovník z jógy? "Když jsem Tě poprvé uviděl, tak jsem si říkal, že ta holka určitě umře." Celkem drsné, co? Ale jak to vypadá teď? (Když už jsem skoro zaplnila planetu.) Užívám si života, miluju svoji práci, miluju to, co dělám, zase randím a zajímám se o chlapy (to byste nevěřily/i?? jak je těžké sehnat pořádného a správného (a sexy, chytrého, fešného) chlapa! Kde jsou??!!), pořád si sahám na svůj nově narostlý zadeček a prsa (je to úchylné, ale když to ZASE máte, tak si to prostě MUSÍTE užit) a kamarádka mě neustále nazývá "female fitness motivation", takže to nejspíš semnou nebude tak hrozné. Ale i tak..! Jsem moula největší!!
Jinak jak jsem napsala, pořád sportuju jak drak! Běhám, speedinguju, jóguju, uklízím (u mě to je taky sport, bo než uklidím ten náš velký barák, tak je to makačka jak cyp!) a s čím dál větším nadšením (no, krom toho uklízení)! Prostě si to maximálně užívám! A i když mám pocit, že už to víc nejde, tak věřte, že jde!
Pořád se cpu arašídovým máslem a upřímně, zrovna se zbavuju závislosti na čokoládě (fakt už jsem se ji přežrala) a arašídovém másle. Čokoládu vynechávám úplně, vždy na několik dní a arašídové máslo jsem omezila na maximálně lžíci na den. Někdy vše pěkně dodržuju a někdy se to prostě nedá a trochu (víc? moooc víc?) to přeženu. Ale tak snažím se to pak vykompenzovat sportem nebo redukci ostatních jídel. A dá se to! Jenže sem tam se mi postaví prokletý Marks a jeho kamrád Spencer! GRRR!!
Jo a pořád peču!! Včera jsem třeba upekla výbornou buchtu s tvarohem, banánem, kukuřičnou moukou a drcenými mandlemi. No prostě jako vždy DOKONALOST!!
A i když si někdy vše naplánuju a rozvrhnu a chci vše zvládnou a vše užít na 100%, tak prostě to někdy nejde a plán selže. Ale vždy jsem to nějak zvládla, avšak bohužel před více jak 14 dny to všechno na mě zase spadlo a přišel ten dlouho obávaný bulimický záchvat, o němž člověk, co se léčí z takové nemoci ví, že čeká (sviňák jeden) za rohem na svou chvíli. Byla jsem sice posilněna notnou dávkou alkoholu (jojo, povánoční jógový večírek) a z toho vína mi bylo špatně aji tak, ale to není omluva a prostě to přišlo. Velké množství jídla a výčitky. Ale na rovinu, vůbec mě to jídlo neuspokojilo, neuklidnilo, spíš jako by to bylo ze zvyku a navíc to bylo nechutné. Nikdy víc, prosím.
Ale tak ve výsledku vím, kde jsem udělala chybu a jediné co zbývá je, se z této chyby poučit, příště si vše naplánovat jinak a lépe a předejít tomu. Ale hlavně! Pro příště nezklamat jednu z mála osob, na které mi záleží nejvíce a to moji B.! Slíbila jsem ji doprovod na ples, který měl být na druhý den, jenže jak jsem vše nezvládla, tak jsem z toho samozřejmě byla celkem v háji, litovala se a ples ji odřekla. Zklamaní jak cyp! Nejdřív jsem ze sebe dělala strašnou chudinku, ale pak jsem zjistila, že si vlastně za všechno můžu sama, že jsem úplně dupa největší! No jo, chybami se člověk učí, čas nejde vzít zpátky a jediné, co můžu, je opravdu se ze svých chyb jen poučit.
Takže pokud Vás taky něco takového potkalo, zamyslete se, napište si, co Vás k tomu vedlo, proč to tak dopadlo, co Vás trápí a jak nejlépe se z toho můžete poučit pro příště. Fakt to zabírá!
Mimo jiné, i když ve mně pořád nejsou ty mateřské pudy a na svoje děti myslím jako na "nezbytnou nutnost pro zachování svého (dokonalého, úžasného, modrookého a blonďatého) genetického kódu", tak si užívám svojí "neteře". Takové sluníčko a smíšek, kterou když vidíte, tak hned myslíte jen na to krásné a samé pozitivní věci a je Vám prostě fajně. A taky zjistíte, že vživotě jsou mnohem důležitější věci, než nějaké blbinky, kterými se zrovna zabýváte a maříte svůj čas.
Já myslím, že po tak dlouhé době to byl celkem vyčerpávající příspěvek. A i když bych toho chtěla ještě toooolik napsat, už tak nějak nemám sil (3 hodiny uklízení baráku mě naprosto vyčrpaly!!).
Jo a tak nějak se omlouvám, že to nejspíš nemá ani hlavu a ani patu, ale je to opět psáno tak, jak se mi to spalo z mojí bonďaté hlavy.
A nemyslete si, všechny Vás neustále pozoruju a čtu a peču podle Vás a nechávám se inspirovat! Děkuji!
Mějte se krásně a zase někdy, hmmmm???
Blondy
