středa 12. února 2014

Zase jednu jen tak...

Krásný den, sluníčka!

Můžete mi proboha vysvětlit, co to jako má venku znamenat? Tož tak ráno venčím svoji zlatou a sucho, jak cyp, při snídani taková šílená průtrž mračen a při dopolední svačině vánice? Mno, tak čekám odpoledních krásných 30°C a opalovačku. 

Sice mám dneska večer lekci jógy a zatím se mi lézt z postele moc nechce, ale aspoň už mám dneska za sebou svůj milovaný ranní běh (krásných 8 km za 42 minutek) a upečený svůj první krásný chleba! Dívejte ho!! (Jsem machr!)


Fešák cuketový z žitné, kukuřičné a celozrnné špaldové mouky se sušenými rajčátky, olivami a tymiánem. Jako upřímně na to, že je to můj úplně první chlebík, tak je výborný! (Ale mně taky chutná úplně všechno, co si upeču...) Díky cuketě takový fajně vláčný! A na dnešní oběd mi zaplnil bříško tak dokonale, že asi fakt za chvilinku usnu... (Nebo to bude tím, že jsem vstávala ve 4...?)

Jinak sobotní ráno/dopoledne jsme se sestřičkou a jejím milým využili na výšlap na Velký Javorník. 

Paráda! Krásně bylo a byl by hřích zůstat sedět doma na dupce! A i když jsme pak trošičku zabloudili, bo když se člověk dobře zakecá, tak mu ani nepřijde divné, že už dlouho neviděl žádnou značku a to pak bylo něco ve smyslu "hmmm, je divné, že jdeme pořád dolů, ale za tou zatáčkou už určitě půjdeme zase nahoru". (No, nešli jsme...) Bylo skvěle! 

Tak jsme to pak střihli kolmo lesem vzhůru a moje stehýnka (po páteční drsné lekci speedingu) brečela, hýkala, nadávala, stávkovala, pálila, bolela a málem vzala nohy na ramena, ale šikulenky moje to nakonec zvládly a mi se mohli kochat tímto nádherným výhledem! (Ne, vůbec nevím, co bylo pod námi a ano, velmi se stydím!)




A cesta nazpátek byla podobná, tj. kolmo lesem dolů, bo po tom ušlapaném ledu na stezce se prostě jít nedalo. To by byla totální sebevražda! (Stačí, že se zasebevraždím na B7. Z nějákho důvodu už jsem zase měla nutkání psát G8...) Tak jsme se jen když tak sem tam málem zasebevraždili o nějakou větev, kořen, kluzký šutr, listí...

Jo a taky teď budu podle některých (haha, podle sebe) trapně trapná a dám sem fotku, kterou jsem pořídila v práci, když jsem se hrozně nudila (aneb když máte k dispozici místnost plnou zrcadel). Ale víte, co? Každý určitě máme na sobě něco, co máme strašně rádi, hrozně se nám to líbí a jsme na to pyšní, tak proč se s tím nepochlubit? Mně se na sobě líbí moje rty (když zrovna neprovádím svůj hrozný zlozvyk a neotrhávám si je...magor jsem!), oči (utopte se v mých studánkách!), barva vlásků (nice to meet you, totally blond!) a sem tam taky moje bříško. (A na fotce jsem pořádně zatla, bo přeci Vám nebudu ukazovat, jak mi visí na stehnech, ne?) 


Co máte na sobě rády Vy? Pochlubte se!

Dneska úplně o ničem, ale úplně o všem.

Pěkný zbytek velmi nepochopitelného dne!

Blondy

pátek 7. února 2014

Brokolicový "nákyp" aneb "vykypni" si ten svůj!

Krásný den, moje milé!

Dneska jsem měla fajné posezení u psycholožky. Úplně totálně celou hodinu jsme probíraly chlapy. Naprosto totálně vyčerpávající téma a za celý den jsem dneska úplně kantare. Jo! a shodly jsme se na tom, že jsou to sice úplní mamuti, ale že bez nich bych to prostě nešlo. No jooooo... A vůbec, nechápu, co se to semnou děje, ale jako by se ve mně nějak začaly probouzet mateřské a rodinné pudy...? A nebo to dělá to skoro jaro, co je venku a nenápadně na mě leze...??!!

Jop, jinak včera jsem poprvé dělala jsou první "nákyp"! Teda nevím, jestli to je fakt nákyp jako nákyp, ale já to považuju za "nákyp", bo jsem to do toho pékačku prostě všechno kypla a pak to kypla do talíře. Takže prostě "nákyp" alá "co dům dal" alá "mám chuť na všechno" alá "to už je tu dlouho a možná za chvilku zezelená, tak to tam též šoupnem".

No jo, zní to teda dost divně, ale kočenky, je to DOKONALÉ! Taky jsem myslela, že to bude pěkná šlichta, ale ve výsledku mňamka! Včerejší večeře a dnešní krabičkový oběd s další kupou zeleniny byl pošušňáníčko (naprosto debilní slovo).


Takže pokud si taky chcete pochutnat, tak si stejně jako já nachystejte:
  • 750 g brokolice uvařené v páře
  • 2 vejce
  • 2 sójové párky a nebo cca 150 g uzeného tofu
  • 150 ml (sojového) mléka
  • 100 g bezlepkové (celozrnné) mouky
  • olivy, kukuřice
  • sůl, pepř
  • sýr na posypání
Naprosto mega jednoduše rozmixujte brokolici, přidejte dvě vajíčka, pak párky, mléko, mouku a podle chuti sůl a pepř. Nakonec už jen ručně přimíchejte kukuřici a nakrájené olivy. Vykypněte to do vymazaného a vysypaného menšího pekáčku, šoupněte do trouby vyhřáté na 175°C a pečte asi 50 - 60 minut. Ke konci pečení posypte sýrem ať se kráááásně rozteče. Mhmmmmmmm...


A vykypnutý nákyp na včerejší večeři byl s teplou zeleninkou. A vypadá to děsně! Já vím! (Moje fotografické umění je mizerné a byl večer a blbé světlo a je to foceno mobilem a foodbloggerka ze mě bude asi tak...nikdy?) Jenže ta chuť! Moje chuťové pohárky zpívaly blahem!! 


A víte co? Taky nejsme dokonalé a nevypadáme naprosto úžasně, ale pod tou vnější slupkou jsme přeci jen naprosto jedinečné a skvělé! Nesuďte na první pohled a prozkoumávejte a poznávejte!

Takže zkuste si "kypnout ten svůj", fakt to stojí za to!

Muciky muck! (Fuj, já to fakt nesnáším!)

Blondy

P.S. Je vůbec slovo "kypat" slovo? Já spíš znám od babičky "kydat", bo oni většinou kydali hnůj, ale "vykydněte si svůj nákyp" zní tak nějak pofidérně, což?

čtvrtek 6. února 2014

Těší mě, sebevrah!

Ahojda, sluníčka moje!!

Jsem ráda, že jsem Vám chyběla! Opravdu se pokusím přispívat častěji, bo jak vidím tu Vaši radost, tak jsem hned sama zase o něco víc šťastnější! (Takže perte do mě ty Vaše úsměvy!)

Jinak dneska je to potřeba! Cítím se nějaká přešla a smutná...a tak nějak osamělá...? Safra, kdybych byla venku kupa sněhu, tak bych tam strčila hlavu, abych se vzpamatovala! (mražák je pořád totálně narvaný! Vím, žádná novinka..) 

A vůbec! Kde je sluníčko??

Ještě jsem Vám minule zapomněla oznámit jednu velice, převelice důležitou věc. Řekněme, že tak 5.9 nebo možná spíš 6.9. můžete očekávat mou smrt. Takže se dožiju svých krásných 24. narozenin (jou jupí! zraju jako výborné víno!) a pak doslova zdechnu.

Ehm a proč? Nuooo protože jsme se ségrou dostaly na Vánoce od našeho božího bratrance takový malinký dáreček:


Jojo, krásný dárkový registrační certifikát na B7 neboli Beskydskou Sedmičku neboli "Určitě umřu" neboli "Jsi magor, kam to zase lezeš..?". A o co se jedná? Zcela jednoduše během 30 hodin musíme přejít sedm beskydských vrcholů, takže 4.9. s Vámi oslavím svoje narozeniny, rozloučím se a 6.9. očekávejte moje parte!

Byla blonďatá a byla střelená,
byla chytrá a byla úžasná.
A i když teď leží v rakvi jak kus dřeva,
stále vypadá perfektně!

(Však mě znáte, mám se ráda! Jo! A Mějte se taky! Vždyť jste přece jedinečné!)

A taky jsem přemýšlela nad jménem našeho týmu. Já nevím, ale strašně se divím, že "Suicides" nebo "AndNow?WeWillDiEAndHaveAbsolutelyFuckingPainfulDeath" neprošlo. Takže nakonec jsme "Keep Calm And Go Up And Down". Haha, už vidím, jak budu úplně jóginsky dýchat, abych byla calm a půjdu up and down. (Jop, úplně down do pekla, bo až umřu, tak se beztak jinam nedostanu.)

Mějte se krásně a Keep Calm and Do Yoga!

Mňau

Blondy

úterý 4. února 2014

Surprise! Back in pink!

Ahojda, kočenky moje!

Žiju! Jste rády? Nebo už jste na mě zapomněly/i (že by to fakt někdy četl nějaký chlap?!)? Jakpak se máte? Povídejte! Přehánějte!
No jooo, já vím, za poslední čtyři měsíce se ze mě stala zatraceně hrozná blogerka (stydím, mooooc stydím a sedím v koutě!), ale ke všemu mám dobré důvody!

Taaakže, co nového? Plno věcí!

Nejdřív bych se Vám chtěla představit: "Ještě jednou krásný den, moje jméno je Petra a provedu Vás dnešní lekci.". Ooooo, anoooo! Je ze mě instruktorka hot jógy! Fakt! Nekecám! 
A jak jsem se k tomu dostala? To jsem si tak jednou šla zacvičit (nejsem líná dupka) a byla tam zrovna majitelka, no a na druhý den jsem měla telefonát právě od ní, jestli bych nechtěla zkusit být lektorkou, že hledá nové lidi a já jsem taková milá, mám příjemný hlas a jóga mi velmi jde. (Jooo, už umím stoj na hlavě! Jsem úplně jóginka největší! Chcete foto?? Mhmmmm???) Tak jsem samozřejmě přijala, dostala dialog a musela se učit. Nejdřív to vypadalo, že mám celkem dost času na to se vše naučit (myšleno než mě vypustí mezi lidi), ale opět jednoho krásného dne, bum prásk třísk, další telefonát od majitelky, že jsou všichni nemocní, na služební cestě, těhotní a kdoví co a že za týden nastupuju (!!!!!). No, pecka! V tu chvíli jsem myslela, že to semnou sekne! Stačil však dlouhý nádech nosem, dlouhý výdech nosem (pár balíčku žvýkaček na uklidnění, bonbony a čokoláda... jo a taky arašídové máslo!!!) a byla jsem OK. Takže jsem byla hozena přímo do jámy lvové! Ale PŘEŽILA jsem a stále žiju (radujme se, veselme se!!) a je to parááááda! 
Ze začátku to samozřejmě bylo celkem těžké, chvilkami jsem myslela, že mě ti lidi sežerou. Ono totiž samozřejmě někteří prostě nemají rádi změny a jsou zvyklí na to svoje a oni jim tam hodí někoho, jako jsem já! A ještě navíc mám celkem silný hlas a ze začátku ho nedokázala udržet na uzdě, takže pro některé nástup na vojnu (úplný protipól k józe). Když jsem ještě navíc měla jednu lekci s mikrofonem...WAW! Divím se, že žiju! Nejlepší příhoda poté, co jsem mikrofon odložila a měla lekci bez. To mě po ní jedna paní prosila, ať si ho ještě víc ztlumím a byla hroooozně překvapená, když jsem ji oznámila, že už jej nepoužívám. No, jsem prostě trošičku (víc) hlasitá. Ale po několika lekcích se to už spravilo a super! (Všichni mě milují, jsem skvělá! Haha, joke.) Třeba Vám tady hodím sem tam nějakou veselou příhodu, co se mi stala, bo těch mám celkem dost a nebo se přijdtě samy/i (chlapi taky...? Hej, fakt, čte to nějaký??!) podívat.



JO! A NEZAPOMEŇTE! "Moje jméno je Petra a kdybyste měli dotazy, najdete mě na recepci"! Mňau!

A jdeme dále! Úspěšně jsem ukončila zimní semestr v druháku navazujícího magisterského studia, pořád měřím na svém milovaném mikroskopu atomárních sil a píšu diplomku jak drak (už mám 55 stránek! Plác, plác po zádech, jsem nejlepší). Ještě dokončit letní semestr, odstátnicovat a možná už v červnu ze mě bude paní inženýrka nanotechnologie! (Jen pro upřesnění, nejsem vdaná, ale už mám nárok na "paní"! Muhaha! I když si s tím připadám, jak stará kriga (kryga? vůbec nevím, co to slovo znamená, ale používám ho...? Btw. Závorka v závorce? To tu ještě nebylo...), takže zůstanu radši u "slečny", bo už tak mi všichni tipují 26-27! Velmi dlouhá závorka...! Miluju závorky...) Takže držte palce! Držte pěsti! (A vůbec, držte mi úplně všechno!)

No a taky mimochodem, jsem nabrala celkem 9 kilo, od srpna. Takže teď už konečně mohu napsat, kolik mám, aniž byste si o mě řekli, že jsem vychrtlá (koza?). Doklepala jsem to na 53 kilo a upřímně doufám, že si teď nikdo nespočítal, kolik jsem měla předtím (už to všichni máte, co?). Všichni mi říkají, jak teď vypadám skvěle, pořád štíhle, ale ne už nemocně a že bych klidně mohla ještě pár kilo přibrat. Sama vím, že jelikož pořád celkem dost sportuju (pořád jako drak/čice?) a jsem pořád na nohách, tak většinou to je svalová hmota (i když ten tučíček z arašídového máslička je tam taky!!), ale můj upřímný pohled? Já nevím, asi (určitě) mám v hlavě pořád zafixované vše to, co se mi stalo, když jsem byla malá a kulatá a pořád se nabírání hrozně bojím, takže se už teď vidím zase jako někdo vééélký a kulatý, kdo začíná zaplňovat ceeeelou planetu a za chvilku exploduje! Ale musím to překonat a nebát se! Protože vím a věřte mi, že když je člověk hubený (vychrtlý jak koza...?) hned neznamená, že je taky šťastný. Když jsem měla oněch "každý-už-si-to-určitě-spočítal", tak jsem byla pořád stále vyčerpaná, nic mě nebavilo, byla jsem smutná, s nikým se nebavila, neužívala si života, seděla si na kostech, neměla jsem zadek, prsa se ztratily, vypadávaly mi vlasy, vypadala jsem prostě děsně a víte, co mi řekl můj spolupracovník z jógy? "Když jsem Tě poprvé uviděl, tak jsem si říkal, že ta holka určitě umře." Celkem drsné, co? Ale jak to vypadá teď? (Když už jsem skoro zaplnila planetu.) Užívám si života, miluju svoji práci, miluju to, co dělám, zase randím a zajímám se o chlapy (to byste nevěřily/i?? jak je těžké sehnat pořádného a správného (a sexy, chytrého, fešného) chlapa! Kde jsou??!!), pořád si sahám na svůj nově narostlý zadeček a prsa (je to úchylné, ale když to ZASE máte, tak si to prostě MUSÍTE užit) a kamarádka mě neustále nazývá "female fitness motivation", takže to nejspíš semnou nebude tak hrozné. Ale i tak..! Jsem moula největší!!

Jinak jak jsem napsala, pořád sportuju jak drak! Běhám, speedinguju, jóguju, uklízím (u mě to je taky sport, bo než uklidím ten náš velký barák, tak je to makačka jak cyp!) a s čím dál větším nadšením (no, krom toho uklízení)! Prostě si to maximálně užívám! A i když mám pocit, že už to víc nejde, tak věřte, že jde!

Pořád se cpu arašídovým máslem a upřímně, zrovna se zbavuju závislosti na čokoládě (fakt už jsem se ji přežrala) a arašídovém másle. Čokoládu vynechávám úplně, vždy na několik dní a arašídové máslo jsem omezila na maximálně lžíci na den. Někdy vše pěkně dodržuju a někdy se to prostě nedá a trochu (víc? moooc víc?) to přeženu. Ale tak snažím se to pak vykompenzovat sportem nebo redukci ostatních jídel. A dá se to! Jenže sem tam se mi postaví prokletý Marks a jeho kamrád Spencer! GRRR!!


Jo a pořád peču!! Včera jsem třeba upekla výbornou buchtu s tvarohem, banánem, kukuřičnou moukou a drcenými mandlemi. No prostě jako vždy DOKONALOST!!


A i když si někdy vše naplánuju a rozvrhnu a chci vše zvládnou a vše užít na 100%, tak prostě to někdy nejde a plán selže. Ale vždy jsem to nějak zvládla, avšak bohužel před více jak 14 dny to všechno na mě zase spadlo a přišel ten dlouho obávaný bulimický záchvat, o němž člověk, co se léčí z takové nemoci ví, že čeká (sviňák jeden) za rohem na svou chvíli. Byla jsem sice posilněna notnou dávkou alkoholu (jojo, povánoční jógový večírek) a z toho vína mi bylo špatně aji tak, ale to není omluva a prostě to přišlo. Velké množství jídla a výčitky. Ale na rovinu, vůbec mě to jídlo neuspokojilo, neuklidnilo, spíš jako by to bylo ze zvyku a navíc to bylo nechutné. Nikdy víc, prosím. 
Ale tak ve výsledku vím, kde jsem udělala chybu a jediné co zbývá je, se z této chyby poučit, příště si vše naplánovat jinak a lépe a předejít tomu. Ale hlavně! Pro příště nezklamat jednu z mála osob, na které mi záleží nejvíce a to moji B.! Slíbila jsem ji doprovod na ples, který měl být na druhý den, jenže jak jsem vše nezvládla, tak jsem z toho samozřejmě byla celkem v háji, litovala se a ples ji odřekla. Zklamaní jak cyp! Nejdřív jsem ze sebe dělala strašnou chudinku, ale pak jsem zjistila, že si vlastně za všechno můžu sama, že jsem úplně dupa největší! No jo, chybami se člověk učí, čas nejde vzít zpátky a jediné, co můžu, je opravdu se ze svých chyb jen poučit. 
Takže pokud Vás taky něco takového potkalo, zamyslete se, napište si, co Vás k tomu vedlo, proč to tak dopadlo, co Vás trápí a jak nejlépe se z toho můžete poučit pro příště. Fakt to zabírá!

Mimo jiné, i když ve mně pořád nejsou ty mateřské pudy a na svoje děti myslím jako na "nezbytnou nutnost pro zachování svého (dokonalého, úžasného, modrookého a blonďatého) genetického kódu", tak si užívám svojí "neteře". Takové sluníčko a smíšek, kterou když vidíte, tak hned myslíte jen na to krásné a samé pozitivní věci a je Vám prostě fajně. A taky zjistíte, že vživotě jsou mnohem důležitější věci, než nějaké blbinky, kterými se zrovna zabýváte a maříte svůj čas.


Já myslím, že po tak dlouhé době to byl celkem vyčerpávající příspěvek. A i když bych toho chtěla ještě toooolik napsat, už tak nějak nemám sil (3 hodiny uklízení baráku mě naprosto vyčrpaly!!). 
Jo a tak nějak se omlouvám, že to nejspíš nemá ani hlavu a ani patu, ale je to opět psáno tak, jak se mi to spalo z mojí bonďaté hlavy.

A nemyslete si, všechny Vás neustále pozoruju a čtu a peču podle Vás a nechávám se inspirovat! Děkuji!

Mějte se krásně a zase někdy, hmmmm???

Blondy

čtvrtek 3. října 2013

Narozeninová ořechová bábovka

Krásný den, kočky moje!
Snad už odpočíváte a víc netrápíte mozky svoje.

Venku už je zima jako prase,
já zachumlaná v peřinách jsem,
tak co nového na mé životní blonďaté trase?
Já dobrotou dnes zpříjemním den Vám všem.

Tak aby to dneska taková nuda nebyla,
já recept do pár rýmu hodila.
Snad srozumitelný bude pro Vás dosti
a pochutnávat si taky budete na této božské sladkosti.

Před  14 dny narozeninovou oslavu jsem měla
a co bych to za člověka byla,
kdybych rodinku něčím sladkým nepotěšila...?

Tak přemýšlela jsem a přemýšlela,
až z hlavy valil se mi dým!
Já připadala si pak už jako uzená makrela,
z tolika skvělých receptů vybrat, to je šprým?

Volba nakonec padla na tuto bábovku ořechovou,
ale to bych nebyla já, abych neudělala ji naprosto dokonalou.
Dostala, kočenka, kabátek z čokolády
a lentilkový posyp pro ještě víc parády.
Už dost s těmi mými kecy,
jdeme na to, už jdem péci!



Nejdřív velkou mísu jsem si nachystala,
kterou na kuchyňské váhy si položila.
Polohrubou mouku jsem do ní sypala a sypala,
až dvoustovka mi na váhách skočila.

Jojo, mleté vlašské ořechy, to je lahoda,
že přisypala jsem 100 gramů k mouce, to nebyla náhoda.
Tak ještě půl prášku na pečení a špetku soli doporučenou,
no a suchou směs máme hotovou!

Teď v jiné míse vyšleháme si tři bílky do hladkého sněhu,
ale pozor! Chce to velkou něhu!
Už ve třetí (!!!) míse 120 gramů změklého másla, 3 žloutky a třtinový cukr jsem šlehačem utřela.
A kolik toho cukru? No já 180 gramů použila,
ale razím heslo "Ochutnávat, ochutnávat, ochutnávat!",
bo pouze chuťové pohárky mohou rozkazy dávat!

Pak k této směsi jsem opatrně čtvrt litru mléka přilila,
stejně bordel všude byl a ani jsem se moc nedivila.
Šlehač jsem již odložila a do ruky vzala vařechu,
abych s ní zrobila jen další neplechu.

Suché ingredience pomalu přidávala jsem ke směsi máslové,
najednou začalo mi to pořádně houstnout a já říkala si "No, ty vole!".
Nakonec však pomalu přimíchaný sníh to napravil
a viskozita těsta dokonalá byla, i Jamie by mě pochválil!

A šup s ním do vymazané a hrubou moukou vysypané bábovkové formy,
na kterou už trouba čekala, rozpálená podle mojí obvyklé normy.
175°C to je moje pečící jistota,
45 minut pekla se, samozřejmě plus mínus nějaká ta minuta.

Čokoládu v mikrovlnce nechala jsem roztéci,
bo tekutá je nejlepší přeci!
Vychlazenou bábovku jsem s ní polila
a pak ještě nasekanými lentilkami dotvořila.

Odkapanou čokoládu prstíkem slízavala jsem,
bo byl to prostě sen!
A co bábovka sama?
No, božská! Já totiž v pečení nejsem žádná lama!

Rodinka samozřejmě byla ohromena,
až bábovky vhled optimismus vlil jim do žil.
Tak zasloužená sláva byla mi přisouzena
a příjemný pocit u srdce z toho byl.

Doufám, že nezapomněla jsem na něco,
já teď bohužel mám plnou hlavu myšlenek a myslím na kdeco.
Tak kdyžtak do komentářů dejte vědět
a já vše budu snažit se Vám zodpovědět.

A tak závěrem, moje milé,
určitě upečte si tu dokonalost,
tak pustě se do toho čile
a jednou kousek na svačinu pro Vás nebude dost!

Přeji Vám zbytek dne úžasný
a žijte svůj život, je přeci tak překrásný!

Blondy

pátek 27. září 2013

Nepřežívám! ŽIJU!

Ahojda, krásky!

Jakpak se máte? Přijde mi to jako pár dní, co jsem se hlásila naposled a ono už je to skoro 14 dní! Jéééjda, to letí! (Za chvilku budu stará, vrásčitá a všechno bude "viset", ale pořád budu stejně úžasná!)

Tak hned ze začátku Vás nabiju optimismem a zlepším náladu pohledem na mou úžasně veselou narozeninovou ořechovou a lentilkama posypanou bábovku zahalenu asi v tuně čokolády, kterou jsem pekla minulý týden na rodinnou oslavu. (Taky samozřejmě jsem se hlavně musel a pochlubit, jak jsem hroooozně šikovná! Pochvalte mě!) No mňam! Nejradši bych se jí k smrti užrala!


No a teď k tomu, co je u mě nového. Upřímně, za těch 14 dní se toho moc stát nestalo, ale přece jen něco malilinko. Tak to shrnu v pár bodech a začnu tím nejdůležitějším:

1. NEPŘEŽÍVÁM! ŽIJU! (To snad jen, kdyby někdo tuto podstatnou informaci nezaregistroval.) A UŽÍVÁM SI ŽIVOTA!

2. BĚHÁM, SPEEDINGUJU, JÓGUJU! A baví mě to čím dál víc! Po skončení dnešní hodiny speedingu jsem hned byla natěšená (a pořád jsem), až si zítra ráno zase zablbnu na páse! (JOOO!) Jop a s tím souvisí další bod. Ehm...

2. I po tom, co jsem vyzkoušela BĚŽET NA PÁSE POZPÁTKU, stále ŽIJU! (Překvapení? Pro mě celkem jo.) A proč mě napadla taková totální blbost? (Kromě toho, že jsem blondýna.) No shodli jsme se s jedním kamarádem, že změna je život... A PROBOHA NEZKOUŠEJTE TO NIKDO A NIKDY! (Jop, nabijete si dupku jak cyp!)

3. Pořád VAŘÍM, PEČU, GRILUJU A RESTUJU! (A nejradši všechno dohromady!)

Že drobenka je dokonalost, už všichni víme a na jogurtovém těstě s malinami, jahodami a švestkami prostě božská mana!


A tvaroh v kombinaci s drobenkou? Při pomyšlení na tento koláč se vždycky topím ve slinách. Ale co tak kombinaci tvarohu a drobenky posunout ještě na vyšší level a doplnit makovou vrstvou? Uaaaaaa! DOKONALOST!


Pořád schovávám lívance pod kupu jogurtu, ovoce a ořechů a hledání si pak náramně užívám!


4. Vyzkoušela jsem SEXY GUMÍDKY a pak si připadala NAPROSTO K SEŽRÁNÍ!


5. Potkala jsem ĎÁBELSKÉHO PSA, který se mě snažil ZHYPNOTIZOVAT!


6. Hrozně jsem se NAVZTEKALA, když jsem v malování UPRAVOVALA OBRÁZKY a snažila se něco VYMAZAT a ono to nešlo a nešlo a nešlo, až jsem zjistila, že mám ŠPINAVOU OBRAZOVKU! (Blondýna? Jop, blondýna! Grrrrrr...)

7. ČTU JAK DRAK! Zas a znova objevuju kouzlo (a vůni) knížek! Pořád a stále jsem zažraná do Hunger Games a je to fakt pecka! Čím dál lepší!



8. Stále EXPERIMENTUJU  v laborkách a teď o svých hokusech pokusech SEPISUJU kapitolku do jednoho anglického vědeckého článku. V úterý jsem odevzdala podstatnou část teoretické části své DIPLOMKY a příští týden začínám kutit v laborkách tu praktickou. (Hohoho, Nobelovka už se na mě celá třese!)

9. Dneska jsem tak na sebe zase koukala a po roce  HO ZASE MÁM! Sice je pořád malinký, ale KRÁSNÝ a KULAŤOUČKÝ! (Kdyby to nebylo úchylné, tak bych Vám ho i vyfotila.)

Takže když mi pak hráli v rádiu:



Tak už i já se konečně mohla pořádně VLNIT DO RYTMU SE VŠÍM VŠUDY (Jooo! Pravá, půlka, pravá půlka, levá půlka, levá půlka a pak šup obě dohromady!)

10. A skončím tím NEJDŮLEŽITĚJŠÍM! Každým dnem si čím dál tím víc uvědomuju, jak jsem šťastná za to, že mám kolem sebe tak ÚŽASNÉ LIDI! Hlavně DÍKY B! JSI SKVĚLÁ!




Pro dnešek to nejspíš bude vše, ale nebojte, já se zase ozvu a nejspíš s nějakým pečící receptíkem, jen nevím, který z těchto tří dokonalých mňamek vybrat... Mhmmmm...

A co Vy, kočenky? Co nového? Povídejte! Přehánějte! Jsem zvědavá jak tele na nová vrata!

Mějte se fanfárově a žijte!

Blondy

P.S. Málem bych zapomněla... Na rodinné oslavě jsem se tak strašně přejedla jedním sladkým, ne totálně přeslazeným a cukrem narvaným zákuskem, že už vím, jaké je být totálně přecukrovaný a přeslazený! Jop a srdíčka cukru (kostky jsou nuda, já jsem výjimečná!) jsem pak s*rala dalších několik dní! Ble!



pondělí 16. září 2013

Karamelovovločkový koláč

Ahojda, zlatečka!

Jakpak se máte? Vaříte? Pečete? Papáte? Spíte? Sníte? Žijete?

Je mi jasné, že to tady trošičku zanedbávám a už to bohužel není, co to bývalo (utřeme kapesníčkem slzu) a tooolik bych Vám toho chtěla napsat (třeba jak se zažila úplně psycho pátek 13.), ale nějak poslední dobou už zase přestává být čas. No jooo, už se to blíží! Jsem v páťáků a ráda bych odstátnicovala (a konečně byla Ing.! Joooo!!). Takže když zrovna nekoukám do noťasu při psaní diplomky a práce, tak se radši jdu zachumlat do postele s knížkou a nebo kouzlit mňamky do kuchyně (ale hlavně odpočívat od toho čučení do noťasu!). Nuoooo a taaaak Vám aspoň tady sem tam hodím nějakou tu fotečku nebo receptík. A když bude čas a nálada (a odpočaté očka), tak i pořádnou vykecávačku (absolutně vůbec nudnou) ze života střelené blondýny (ano, mě).

Dneska teda další receptík! 

Před pár týdny mi sestřička donesla magazín supermarketu (hyper?) Albert a strašně mě tam zaujal jeden recept a to na karamelovovločkové řezy. Už ze začátku mi byla jasné, že díky Salku budou sladké jak cicek (tzn. na sto péro si zalepím pusu). Ale já sladké zbožňuju a není nic lepšího, než si ten život jednou za čas (já furt) pořádně osladit!


Nakonec to teda byl (stále ještě kousek je) spíš koláč.

Takže pokud nemáte rádi sladké (tak Vás lituju... A nebo závidím?), bohužel pro Vás dneska smůla. A jestli Vy ostatní máte rádi karamel a kokos, tak čtěte a určitě zkuste! (A zalepte si pusinky jako já! Mlask!)


Na velkou kulatou dortovou formu jsem potřebovala:

Těsto:
  • 150 g celozrnné pšeničné mouky
  • 90 g třtinového cukru
  • 140 g rozehřátého másla (HERY)
  • 40 g strouhaného kokosu
  • 1 prášek do pečiva
Krém:
  • 1 Salko (2 - 3 hodiny vařené ve vodě a poté zchladnuté)
  • 2 lžíce medu (ale nemusí být)
  • 90 g vloček (já měla směs špaldových, ovesných a pšeničných) + na posypaní
  • 70 g strouhaného kokosu
  • 80 g rozehřátého másla (HERY)
Nejdřív jsem si připravila korpus. Všechny ingredience na těsto jsem si smíchala a vytvořila dost husté těsto, které jsem napěchovala do vymazané a vysypané dortové formy. Těsto jsem šoupla na 20 - 25 minut do trouby předem vyhřáté na 175°C. Poté jsem korpus vytáhla a nechala 10 minutek trošku zchladnout. 
Mezitím jsem si připravila takový dost hustý krém a to tak, že jsem si v míse smíchala vločky, kokos, máslo, med a vychladlé zkaramelizované salko. Krém jsem rozetřela po korpusu, posypala vločkami a ještě na takových 20 minutek šoupla péct do trouby na 175°C. Pak jsem řezy alias koláč vytáhla, nechala zchladnout a pak už jen mlsala a mlsala a mlsala. Ten karamel s kokosem je totiž ÚŽASNÝ!!! Je to sladké, přeslazené jak cyp, ale DOKONALÉ!


Na svačinku nebo ke kafíčku jen tak či na snídani s bílým jogurtem a kouskem ovoce... Prostě MŇAMKA největší!

Mějte se krásně, kočenky a viva la caramel!

Muck!

Blondy