pátek 31. května 2013

Apple pie

Ahojte!

Jak jsem slibovala, tady to máte :).

Měli jsme doma hafo jablek, takže co s nimi? To samé, co jsem udělala s kilem jahod. Upeču koláč. Ale jaký? Na koláč z jablek jsem vždycky používala linecké těsto, ale tentokrát jsem chtěla něco trošku jiného. Už dlouho jsem ho chtěla zkusit, jenže jsem nikdy nenašla tu odvahu. Takže "challenge accepted" a nadešel jeho čas! Bude to APLLE PIE! A vznikl tento krasavec :).

Těsto na Apple pies je na rozdíl od toho lineckého křehčí, máslovější a méně sladké. Nejtradičnější jsou recepty na Apple pie bez vajec, avšak mě zaujal právě tento recept. Já použila opět špaldové mouky a třtinový cukr, ale pokud nemáte nebo nepoužíváte, použijte normální hladkou mouku.
Těsto
  • 150 g hladké špaldové mouky
  • 150 g celozrnné špaldové mouky
  • 200 g másla (HERY) pokojové teploty
  • 1 vejce
  • 25 g třtinového cukru
  • 2 lžíce ledové vody
  • 1 lžíce octa
  • lžička soli
Náplň
  • 6 - 7 středních jablek (lepší jsou tvrdší a kyselejší)
  • 50 g třtinového cukru
  • 1 vanilkový cukr
  • 2 lžíce hladké špaldové mouky
  • 1 lžíce skořice
  • vlašské ořechy
Máslo jsem nakrájela na malé kostky a nechala trošku změknout. V míse jsem si smíchala mouky, cukr a sůl a ke směsi přidala kostky másla. Směs jsem zpracovala tak, že jsem vzala do každé ruky jídelní nůž, tahy "proti sobě" (jako bych sekala) zapracovala másla do mouky a vytvořila něco jako drobenku (velikosti hrášku). V hrníčku jsem vyšlehala vajíčko s ledovou vodou (kterou jsem mimochodem v mražáku zapomněla a musela čekat, až se rozpustí...no, někdy se ta blondýna ve mně nezapře) a octem a přilila ke směsi. Podle pokynů teď byla na řadě vidlička, již se těsto mělo zapracovat dokupy (aby se máslo teplem rukou moc nerozpustilo). Absolutně mi to nešlo, bordel byl všude (už s těmi noži to byl celkem boj), tak jsem se na vidličku vyprdla a jemně a rychle těsto zpracovala konečky prstů.  Těsto je hotové, až se nelepí na okraje mísy a je celistvé. Hotové těsto jsem dala na hodinu do lednice. (Pozn. Těsto se nesmí hnětat, jako třeba kynuté, bo jinak by ve výsledku nebylo křehké a drolivé.) 
Mezitím jsem jablka odjadřincovala, oloupala, nakrájela na kostky (cca 2x2 cm) a promíchala se všemi ostatními surovinami.
Těsto jsem vytáhla z lednice, rozdělila na dvě části a z každé vyválela placku velikosti o něco větší, než byla forma na koláč. První placku jsem dala do formy tak, aby přes okraj přečnívala aspoň o 2 cm, na  ni rozprostřela jablečnou náplň, kterou jsem přikryla druhou plackou. Okraje obou placek jsem přimáčkla k sobě a zarolovala dovnitř formy, koláč potřela rozšlehaným vejcem a propíchala, aby mohla unikat pára. Koláč jsem vložila do předem vyhřáté trouby na 200°C a pekla 35 - 40 minut.


Výborný koláč a už se těším, až ho upeču zase. Vy určitě taky vyzkoušejte a na závěr můžete podávat se lžičkou zakysané smetany. Já si k němu dala lžící bílého jogurtu a měla jsem fajnou svačinku.

Pěkný zbytek dne!

Blondy

čtvrtek 30. května 2013

Knihovna (1) + malá mňamka na závěr

Pěkný den! (I když ten hnus venku...)

Sedím ve škole a řeším se spolužáky naprosto debilní projekt do naprosto debilního předmětu. Naprostá ztráta času nad něčím, co mi stejně v budoucnu bude úplně naprd...Grrrr...(Já jsem si prostě musela postěžovat.) Ale určitě to taky znáte, což?

Včera jsem přemýšlela, co Vám tu zase "naservíruju". Jak se tak dívám na ty svoje příspěvky, tak zjišťuju, že to je pořád jenom o jídle! Celkem to vypadá, jak kdybych nedělala nic jiného, než celý den pořád jedla (ehm…nooo…tak trochu pravdy na tom bude) a pořád se rozmazlovala nějakým dobrým jídlem (nooo...dobře...na tom taky něco je). Rozhodla jsem se tedy sem tam zařadit nějakou kulturní vložku. Dneska navíc s delikateskou na závěr (prostě nějakou tu mňamku tu narvat musím). 

Co se týče filmů, tak ty mám celkem ráda, ale inspiraci hledejte spíš ve filmovém okénku Markéty. Na filmy koukám sem tam a většinou mám tendenci u nich usnout (teda pokud to není fakt pecka nebo nejsem v kině). U mě spíš můžete najít pár tipů na něco fajného ke čtení. Knížky jsou totiž moje LÁSKA. Miluju, když se mi do rukou dostane nějaká parádní kniha (a ještě třeba když voní novotou), na zahradě si roztáhnu deku, uvařím kafíčko a totálně se zažeru do čtení. To je pro mě (kromě sportu) taky parádní relax.

Strašně mě mrzí, že poslední dobou na ně nemám díky škole a učení moc čas. Ono když člověk celý den čumí do těch materiálů a čte to pořád dokola (uaaaa), tak pak prostě musí tomu mozku dát trochu pauzu a možnost vypnout. To pak radši dám přednost něčemu, při čem nemusím (tak moc) přemýšlet a to především spinningu, kolu, józe...sportu. Jeeee, jak já se těším, až mi skončí zkouškové! A to jako na potvoru bude venku hnusně a žádná deka nebude. No, tak si udělám relax doma v posteli, též fajné.

Pro dnešek jsem snažila vybrat tři úplně rozdílné knížky a snad Vás některá zaujme, protože jsou fakt parádní (to slovo používám nějak často).

1. JEFFERY DEAVER - SBĚRATEL KOSTÍ

Takže tohle je jedna z mých úplně nejvíc nejoblíbenějších knížek! Moje "Absolutelly No.1". Naprosto ji zbožňuju a mohla bych ji přečíst tak milionkrát (už to tak za chvilku bude) a stejně by mě neomrzela a vždycky bych v ní našla ještě něco nového, nějakou novou souvislost, fakt,...
K této knížce jsem se dostala asi před 6 - 7 lety úplně náhodou. Znáte film Sběratel kostí s Angelinou Jolie a Denzlem (nebo jak se skloňuje??) Washingtonem? A věděli jste,  že je podle knižní předlohy? To já jsem to zjistila, až když jsem zase měla svoji chvilku "nasávání vůně nových knih" v knihkupectví, narazila na ni, ani milisekundu jsem neváhala a musela ji koupit! Film se mi totiž moc líbil a ta kniha mě hrozně zajímala (a úplně na mě volala "kup si mě")! Upřímně, přečetla jsem ji jedním zatajeným dechem a 400 stránek uteklo rychlostí blesku.  DOKONALOST! To jste ještě nezažili! V té chvíli jsem věděla, že se Jeffery Deaver stane mým nejoblíbenějším autorem. Po několika letech mám od něj celkem 29 knih.
Jedná se o detektivku odehrávající se v západní části New Yorku. A jak to většinou v těch amerických detektivkách bývá, začne tam řádit šílený vrah pohřbívající svoje oběti totálně morbidním způsobem. Vyřešit vše může pouze zkušený kriminalista, ALE ono to nebude tak jednoduché, protože nás zkušený kriminalista Lincoln Rhyme je trvale ochrnutý od krku až po palce na nohách. Takže, co teď? No, teď samozřejmě najdeme "ruce a nohy" Rhyma a to ve formě mladé zkušené policistky Amélie. Společně se pouští do vyšetřování, avšak bohužel neznámý pachatel stále uniká a počet zohavených obětí roste...
Asi si říkáte, že to je normálně profláknutá zápletka, nakonec pachatele chytí, vše bude v pohodě, všichni budou žít šťastně až do smrti atd., ale to neznáte Jeffery Deavera (nebo jo?). Přečtěte a poznejte, protože takový styl (jakým Jeffery píše) a tolik, opakuji TOLIK, neočekávaných zvratů nenajdete nikde jinde. Tato kniha pohltí každého, i ty, co detektivky nevyhledávají.

2. MIGUEL ÁNGEL RUIZ - ČTYŘI DOHODY

Tuto knížku Vám nedoporučuju k přečtení, tuto si prostě MUSÍTE přečíst. V tomto případě je to fakt povinnost pro každého. Já se k ní dostala díky I, která mi o ni vyprávěla, paradoxně zrovna ve svém "kritickém" období.
Jedná se o "praktický průvodce osobní svobodou skrze moudrost starých Toltéků". Kniha je rozdělena na čtyři části - dohody (to by asi podle názvu nikdo nepoznal) - Nehřešte slovem, Neberte si nic osobně, Nevytvářejte si žádné domněnky, Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete - přičemž každá odhaluje omezující názory, jež nás připravují o radost a vedou k zbytečnému utrpení. Učí nás (vidíte už v názvu každé z nich), jak rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.
Jako upřímně, já jsem se musela v některých pasážích smát a v některých mi bylo úplně do breku, jak je to všechno pravda a jak jsem musela souhlasit. V hlavě jsem si říkala, jak by bylo na světě fajn, kdybychom tak všichni uměli žít. Bez starostí, smutku, stresu, shonu,...
Knížečka je teňounká a opravdu stojí za přečtení. Fakt, nekecám!

3. ESTHER J. ENDIGOVÁ - PO VALENTÝNU

Haha a na závěr jednu oddechovou prasečinku. Knížku jsem dostala na narozeniny (18.??),  od osoby, s níž už bohužel nejsem v kontaktu, přičemž jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Už jste někdy četli knížku s otevřenou pusou, říkali si u ni "No, ty vole, to jako fakt?" a nechápali, jak někdo může zakomponovat tooooolik moc šílených věcí do jedné 250 stránkové knihy? Jo, tak přesně tak jsem to měla u této knížky.
Rain, Storm, Forrest, Ocean a Pillow jsou sourozenci. Jejich hipísácká maminka je měla se třemi tatínky: jeden měl při oplodnění dvě promile, druhý se po LSD stal indonéským domorodcem, třetí bral kokain a týral děti. Maminka byla free a happy a kromě přiblblých jmen už toho dětem moc nedala. Život je karma, peníze nejsou potřeba. Děti jsou jí odebrány a jako dospělí jsou pochopitelně poznamenaní. Ocean si na Valentýna sáhne na život, Pillow je alkoholička, Forrest se nehodlá probrat z THC snu, Storn (on) a Rain (ona) nejsou s to udržet žádný vztah - a tak spí spolu. Svátek zamilovaných je v kontextu příběhu míněn vrcholně sarkasticky, nejen líčením incestního vztahu. Autorka boří mýtus glorifikované květinové generace. Ideály lásky, míru a porozumění dostávají nafrak, hrdinové jsou jejich obětí.
Jako já myslím, že stačí přečíst tuto anotaci a sami budete vědět, jestli ta knížka stojí za Váš čas nebo ne. Já jsem určitě pro první variantu  (to vůbec nikoho nenapadlo).

A jak jsem slíbila na začátku, ještě jedna mňamka na konec. Před týdnem mi moje skvělá B poslala odkaz na jednu slaďárnu z amerického obchodu v Praze - košíček z mléčné čokolády plněný arašídovým máslem.
Beztak se mi chtěla pomstít za to, jak ji svým blogem dělám chutě :D (bo ona dobře ví, jak moc miluju arašídové máslo a čokoládu). Tento košíček mi nedal spát (ta kombinace...mhmmmm) a tak jsem si trochu popovídala se strejdou Googlem a zjistila, že takové košíčky (akorát v menším) prodávají i v jednom obchodě v Ostravě!! Hned jsem tam fičela, koupila, přímo na ulici se na ně vrhla a teď POZOR!! Všichni ZÁVISLÁCI na ARAŠÍDOVÉM MÁSLE toto MUSÍTE zkusit!! Ta kombinace sladké mléčné čokolády a lehce slaného arašídového másla je DOKONALÁ!! Má to bohužel jedinou vadu na kráse a to celkem vysokou cenu 89 Kč/150 g (jinak bych jim asi vykoupila všechna balení). Ale tak jednou za čas jako odměna, když se Vám něco podaří :).

Dneska všechno, jdu pokračovat v debilním projektu (a k tomu si dám kafíčko a arašídový košíček, aspoň nějaké potěšení).

Blondy

úterý 28. května 2013

Jídelníček (2)

Ahojte!

To je ale počasí na draka a já už zase v takové zimě klepu kosu jak cyp :(. Úplně nejlepší je zalézt do postele s horkým mátovým čajem.

Dneska zase na ukázku jeden z mých jídelníčků aneb co jsem do sebe narvala v neděli. A nějaké novinky k tomu :).

SNÍDANĚ: To byla ta nedělní úžasná ovesno-jáhlová kašička.
Ovesno-jáhlová kaše, o níž jsem psala zde

SVAČINA:
Ananas

OBĚD: Do svých cca 17? 18? let jsem nejedla ryby a žádné mořské plody (jo a taky lilek, chřest, cuketu, rajčata, špenát, rebarboru, ananas, ARAŠÍDOVÉ MÁSLO!, celer, atd. atd. atd). Největší chyba v mém životě! Teď bez nich nedokážu žít. Někdy mám období, kdy bych je mohla jíst opravdu každý den. Třeba zrovna teď. V pátek na večeři olihně na česneku a víně, v sobotu jsem vařila svoji první polévku z tresky a "mořského koktejlu", v neděli jsme měli tuto krásnou grilovanou pražmu a včera jsem ještě dojídala rybí polévku. Jo a jinak grilovaná zelenina je naprosto úžasná!! Hlavně cuketa...mhmmmmmmm...
Grilovaná pražma s grilovanou cuketou, paprikou a žampiony


SVAČINA: Moje další variace na "netiramisu", ale tentokrát jsem použila domácí borůvkový džem od M (úžasný, s jahodovým a malinovým od M nejlepší, co jsem kdy jedla!!) a vršek posypala rozdrobeným flapjackem. A samozřejmě arašídové máslíčko. No, co Vám budu povídat...
Borůvkovo-jogurtová flapjack piškotová miska s arašídovým
máslem aneb podobá variace jako zde

VEČEŘE: A další variace na pečenou zeleninu, tentokrát dýně, lilek a můj nový kamarád - zelený chřest, dva Knackies párečky a navrch jsem dala sýr, který se úplně krásně roztekl (na pekáčku to bylo ještě hezky vidět, teď to vypadá jak hrouda "nečeho s bílými cuckami").
Pečená dýně, lilek, zelený chřest a Knackies párečky, vše zapečené sýrem
Můj první svazek zeleného chřestu (teda už jen půlka, zase jsem na něj vrhla nějak moc rychle). Přišel mi mnohem "svěžejší" a chutnější než bílý (1:0 pro zelený), po upečení se úplně rozplýval (2:0 pro zelený) a oproti bílému chřestu se nemusí loupat (díky bohu žádné bíle cucky!! 10000000:0 pro zelený).

Díky inspiraci od Monči a Kamči jsem si dnešní ranní směs vloček lehce opražila na pánvi a hned šoupla do jogurtu (jinak jsem vždy přilila vodu a udělala kaši). Moje dnešní ranní snídaně díky lehce "oříškové" chuti vloček dostala úplně jinou dimenzi. Uaaaaa...

Jo a taky jsem včera upekla svůj první "Émerický epl páj". Recept už se chystá, opravdu stojí za to!

Uvařte si kakao, zalezte do postele a mějte se krásně! (I když je ta tak hnusně.)

Blondy

pondělí 27. května 2013

Cizrnové "blondies" muffiny

Krásné ráno!

Dneska by to chtělo zase nějaký recept na dobré (a zdravé) mlsání.

Už dlouho mě to lákalo a jako pravá blondýna jsem tyto CIZRNOVÉ "BLONDIES" MUFFINY prostě vyzkoušet musela (příspěvek se původně měl jmenovat "Blondy peče blondies" a je pravda, že jsem trošku střelená, ale tohle znělo fakt už dost pošahaně). Cizrnu mám moc ráda, ale pořád jsem si ji nedokázala představit jako základ nějakého sladkého pečení. Poté jsem narazila u jedné ze svých oblíbených kuchařek-blogerek Lucie na tyto cizrnové blondies. Recept jsem si trošku upravila, množství surovin zmenšila pro pečení na jednoho (ne, že bych rodince ráda nepekla, ale s některými mými zdravými pokusy by mě nejspíš poslali....někam) a těsto narvala do formiček na muffiny a voilá! Zdravá snídaně či svačinka je na světě! (Jojo, milujte mě!)

Takže na 4 velké nebo 5 malých muffinů (+ těsto, co jsem uždibovala (haha, normálně sežrala) během přípravy) budete potřebovat:
  • 50 g cizrny (v suchém stavu)
  • 1/2 velkého banánu
  • 1 lžíce arašídového másla (mhmmm...joooo)
  • 1/2 lžíce medu
  • 1 a 1/2 lžíce mandlové mouky
  • 1/2 lžičky prášku do pečiva
  • 1/2 lžičky jedlé sody
  • vanilková esence
  • trošku mléka (1 - 2 lžíce)
  • hrst rozinek (velká)
  • hrst mandlových plátků (menší)
Cizrnu jsem propláchla a namočila na 12 hodin do vody. Poté jsem vodu slila, v nové vodě uvařila cizrnu do měkka, trvá to asi hodinku, scedila a nechala vychladnout (ne, kecám, prostě jsem ji utopila v litrech studené vody). Předehřála jsem troubu na 175°C. Do mixéru jsem šoupla banán, med, esenci, arašídové máslo (které jsem vůbec, ani trochu neujídala), cizrnu a rozmixovala na kaši, kterou jsem pak přelila do misky. Ke kaši jsem přimíchala mandlovou mouku, prášek do pečiva, jedlou sodu a rozinky. Poté jsem vše pořádně promíchala a jelikož bylo těsto poněkud husté, trošku jsem jej naředila mlékem. Směsí jsem naplnila formičky na muffiny, posypala plátky mandlí a šoupla na 35 - 40 minut do trouby.

A jak výsledek hodnotím já? Mně teda blondies moc chutnaly, avšak nevím, jestli to je záměr nebo se to povedlo jen mně, ale já moc cizrnu necítila, vlastně skoro vůbec. Což mě na jednu stranu zklamalo, na druhou vůbec nevadilo. Veškerou chuť v muffinech přebil banán, takže pro milovníky banánů a bezlepkáře je to výborná variace na zdravou pečenou pochoutku :). Příště zkusím upéct fazolové "brownies" a porovnám (blond určitě vyhraje :D).

Mějte se krásně a upečte si něco dobrého (já dneska peču émerický epl páj)!

Blondy

neděle 26. května 2013

Snídaně do postele aneb jsem prostě skvělá

Ahojte moji milí! :)

Venku kosa jak cyp a já si říkám, jestli je opravdu konec května/začátek června...?

Dneska v noci jsem se moc nevyspala, pořád jsem se budila a měla šílené "živé" sny. Určitě to všichni znáte, takové ty, jak se najednou probudíte a jste naštvaní, že jste se vzbudili, ale na druhou stranu šťastní, že jste se vůbec vzbudili a byl to jenom sen. Chápete ne? 
Tak jsem si to ráno musela nějak zpříjemnit a samozřejmě hlavně se trošku rozmazlit :). Máááám se ráda, muciky muck! :D

1. Nejdřív jsem si z 30 g jemně mletých vloček, 15 g instantní jáhlové kaše Nomina, lžičky sirupu z datlí, trošky soli a cca 200 ml vody uvařila ovesno-jáhlovou kaši. Na kaši jsem dala půl nakrájeného banánu a zakápla troškou javorového sirupu (mňamka).

2. Nasekala jsem si oříšky, slunečnicová semínka a cornflakes v jogurtu na malé kousky a kaši jimi posypala.



 3. Přidala jsem bílou Activii.

4. A nakonec ještě posypala nasekanými kousky.


MILUJU SNÍDANĚ V POSTELI (mám ji každý den)!!! A KAŽDÁ (mnou uvařená) JE NAPROSTO DOKONALÁ (jsem prostě skvělá)!! Avšak vždycky mě ráno strašně mrzí jedna věc. Že ta snídaně vždycky tak strašně rychle zmizí. GRRRRR...

Dneska jsme byly s mým blonďatým koblížkem na veterině a NAŠTĚSTÍ to není až tak hrozné, jak jsem si v první chvíli v duchu kreslila. Sice ta bulka, co ji vyoperovali byl karcinom, ale rakovinu zatím ještě nemá. A žijeme přece přítomností, takže dobré zprávy! ONA TOTIŽ BOJUJE!! Dostala jen nějaké vitamíny a teď si spokojeně chrupká v pelechu :). 

Jdu spolknout žábu a vrhnout se na učení...Bleee.. Ale za odměnu pak na mě v lednici čeká dokonalá svačinka a to "Borůvkovo-jogurtová flapjack piškotová miska s arašídovým máslem". Ano, ano, další variace na mé výborné "netiramisu".

Pěkný den!

Blondy

sobota 25. května 2013

Ach, ta psychika...

Pěkné sobotní odpoledne...podvečer? :)

A dneska nebudeme papat, ani žrát jako královny a ani Vám nebudu dělat chutě. Jak už jsem slíbila dřív, dneska se Vás chystám unudit k smrti... Ne, nebojte, nebude to tak hrozné, jen jsem se v posledních dnech zamýšlela i nad jinými věcmi než bylo učení, i když to s ním celkem dost souviselo.

O tomto tématu poslední dobou píše hodně blogerek. O tématu dosti složitém, avšak hrající v našem životě zásadní roli. Tímto tématem je lidská psychika.

Mentální anorexie a bulimie, a vůbec všechny PPP, jsou nemoci, jež si lidé převážně spojují s jídlem a tělem, bohužel problém je úplně někde jinde a to v lidské psychice.

Zkusím Vám dneska trošku nastínit, jak to s tím svým "problémem" mám já, jak jsem ho prožívala, prožívám teď a jak s ním bojuju. Přičemž to povídání o jídle/nejídle a své hubenosti si nechám zase na někdy jindy. Takže dneska "sobecký" příspěvek o mé osobě :).

Jak už jsem psala dříve, včera mě čekala celkem těžká zkouška. Říkala jsem si , že jsem se to už přeci učila na zápočet, vše mi bude stačit pouze zopakovat, vše se zvládne, proto jsem to ze začátku moc nehrotila a radši se učila na zkoušku, která mě čekala v pondělí. Tu jsem úspěšně zvládla, ale byla jsem vyčerpaná a potřebovala jsem pauzu. Bohužel jsem věděla, že mě čeká páteční těžká zkouška a musím zabrat. V úterý dopoledne jsem se tedy sedla nad materiály. Po chvilce jsem však začala zjišťovat, že mi to nějak nejde, skoro nic jsem si nepamatovala, koukala na to jak tele na nová vrata, nemohla se soustředit, nechtělo se mi a najednou to bylo tady! Ten naprostý pocit zoufalství a bezmoci... Ten příšerný pocit, že se to nezvládnu naučit, totálně pohořím a všechny zklamu. A přišel na mě takový ten můj "stav". "Stav", kdy jsem věděla, že potřebuju nějaké uklidnění, potěšení, prostě něco, co mě z té deprese dostane. 

Ještě před pěti měsíci jsem takovou situaci (úplně do detailu stejnou) vyřešila jednoduše, prostě jsem si k tomu učení vzala obrovské množství jídla. Bylo to něco jako "teď se budeš učit, i když se ti nechce a nezvládáš to, ale za to si odměnu, ve formě odpíraného jídla, můžeš vybírat hned, takže to vydrž". Avšak nešlo vždy jen o učení, ale třeba i o povinnosti, které se mi strašně nechtěly dělat, ale já věděla, že musím... Musím, protože se to ode mě přeci očekává a já nechci nikoho zklamat! Ze začátku takové jídelní "orgie" to učení či splňování povinností šlo hladce, makala jsem a byla v klidu, jenže pak se to najednou zvrhlo a už šlo jenom o to dostat do sebe co nejvíce jídla. Ten úžasný pocit uklidnění a spokojenosti. Ten okamžik, kdy jsem do sebe mohla ládovat všechno to nezdravé, tučné a sladké v množství naprosto obrovském. Bože, jak mě bylo v té chvíli fajn. Žádná škola, žádné povinnosti, jenom já, jídlo a ten pocit bezstarosti. Takovéto uspokojování trvalo asi hodinu, hodinu a půl, než jsem zjistila, že mám dost. Už toho bylo hodně, opravdu hodně a muselo to jít ven, protože "co když přiberu a zase budu ta tlustá, které se všichni jen smějí a zavrhují ji?". Úplně všechno šlo ze mě... Všechno, co jsem během svého záchvatu snědla. Nemohla jsem přeci dopustit, aby to ve mě zůstalo, byť jen jeden čtvereček čokolády. Bohužel tohle nebyl konec mého záchvatu. Kéž by byl... 

Poté totiž přišlo to nejhorší... Úplně to nejhorší, co jsem kdy ve svém životě zažívala. Výčitky svědomí. Ale tak strašně moc silné výčitky svědomí a pocit provinění a studu, že jsem to ZASE nezvládla a nedokázala s tím bojovat. Opět jsem všechny zklamala, i když to v té době vědělo jen pár lidí. Ten, kdo si to nezažil, asi moc nepochopí, co si v takovém okamžiku člověk zažívá. Dokázala jsem pak třeba půl hodinu sedět v naprosté depresi a v breku v koupelně na zemi a litovat se. Narovinu Vám můžu říct, že jsem se chvilkami ani nedivila některým "slabším" bulimičkám, které pomýšlely na možnost to tak nějak "skoncovat". Já osobně bych toto nedokázala, nemám tak slabou vůli a tak snadno se nevzdávám, ale ty pocity ve mně byly hrozné, opravdu nejhorší, co jsem kdy zažila. Po každém takovém záchvat jsem si vždycky říkala, jak to bylo naposledy, příště se to už určitě nestane, budu tomu čelit a vyhraju, jenže to přišlo zase a zase a ... A navíc ty výčitky po tom se stávaly čím dál horší a horší a když něco takového prožíváte tak 2x - 3x do týdne, je to hrozně psychicky vyčerpávající. 

V té době jsem byla taky hrozně náladová a i úplné maličkosti mě dokázaly úplně rozhodit. Když něco nebylo podle mě nebo tak, jak by mělo být, vše bylo šatně. Současně při tom jsem byla dost hubená (a pořád jsem, ale o tom někdy jindy), takže k psychickému vyčerpání se přidalo taky ještě to fyzické. Ani trošku se nedivím, a vy určitě taky ne, že jsem se z toho musela prostě složit, a taky složila... Úplně totálně... Ale ve výsledku to byla ta nejlepší věc, co se mi mohla stát, protože v ten okamžik jsem si KONEČNĚ připustila, že mám problém, velký problém, jež určitě nezvládnu vyřešit sama a začala navštěvovat psycholožku. 

Dokážete si představit, jak uvolňující a úžasné bylo najít někoho, kdo mi rozumí a dokáže mi vysvětlit, co se to semnou a mou psychikou vůbec děje? Konečně zjistit, v čem vězí ten problém? Každému, kdo má teď podobný problém, jako jsem měla já, bych doporučovala, aby jej konečně začal řešit s někým, kdo tomu opravdu rozumí. Ne, já Vám to přikazuji!! Protože položte si otázku, jestli opravdu dokážete ty šílené stavy "po tom" snášet celý svůj život? A o dalších věcech s tím spojených radši nemluvě. To se opravdu nemáte tak strašně rádi?

Když jsem konečně s psycholožkou začala řešit svoje stavy, zjistily jsme, kde vězí ten problém. Kladla jsem na sebe strašně vysoké požadavky, mnohem větší, než by bylo normální na 22 letou dívku, která by si měla užívat svého studentského života a kamarádů, blbnou a být free. Z výčitek, že jsem mamce nemohla pomoci, moc brzo jsem na sebe přebrala její roli, roli "matky", začala se starat o domácnost, k tomu ještě škola, v níž jsem si nasadila laťku dost vysoko a měla potřebu být ve všem nejlepší a všechno zvládat na jedničku, ve svém životě všechno udělat a pokutit tak, jak jsem si to naplánovala, splnit každý úkol, všem vyhovět a hlavně nikoho nezklamat! A v čem a jak mi psycholožka pomáhá? Začala mi vysvětlovat a ukazovat, že tohle se zvládnout prostě nedá a jestli opravdu nechci ve svých 22 zešílet, tak si to konečně musím připustit. Musím se naučit relaxovat a upouštět od svých vysokých nároků, jež na sebe kladu, neřídit se až tak do detailu podle určitého "plánu" a nestresovat, když něco není tak, jak má být. Možná si teď klepete na čelo a říkáte si, že to je úplně banální věc. Třeba například když se Vám něco nechce (a není to až tak moc důležité), tak to prostě neuděláte hned a odložíte na někdy jindy. Jenže psychika je tak strašně složitá a když ji máte tak nalomenou, jako jsem měla já, tak to tak lehce nejde. Když jsem zkusila upustit od svých nároků a "plánů", hned jsem chytala nervy a začala zoufat z toho, že vše je špatně, není tak, jak má, což vedlo k záchvatu a uklidňování jídlem... Začarovaný kruh, co? Fakt to najednou do sebe všechno krásně zapadalo, i s mamkou. Moje mamka takové situace řešila alkoholem - její závislost, já takové situace řešila jídlem - moje závislost. Ach, ty geny...

Už čtyři měsíce se držím, ale narovinu, je to sem tam hrozně těžké. Ty situace, jež bych normálně vyřešila jídlem, teď musím řešit jinak. A jak? V první chvíli si řeknu DOST, začnu zhluboka dýchat a nedávám tomu svému druhému "já" ani šanci pomyslet na to, že by mohl přijít nějaký záchvat přejídání. Poté se snažím uklidnit a najít optimální řešení, při němž ale myslím hlavně na sebe, na svoje dobro, protože důležité je, abych byla já v pohodě a ne se za každou cenu snažila vyhovět ostatním. Zjišťuju totiž, že ve výsledku někteří někdy ani nejsou vděční a nezajímá je, jak jsem se kvůli nim snažila a co jsem protrpěla. Upouštím ve svých nárocích na školu a nechci být ve všem nejlepší (ale když se zadaří, tak je to samozřejmě fajn pocit :)). Vím, kde musím zabrat a kde naopak můžu povolit. Když v domácnosti není něco podle mě nebo se to nestihne udělat, neboří se mi celý svět, vždyť jsou to někdy takové zbytečnosti a maličkosti, kvůli nímž se nemá cenu nějak stresovat. Ale co Vám budu povídat, pořád je to velký vnitřní boj.

Strašně se mi líbí, co nám pořád opakují na józe: "Nezkracujte svůj dech, dýchejte zhluboka a využívejte svou kapacitu plic naplno. Když dokážete ovládnout svůj dech, pak ovládnete svou mysl, poté tělo a nakonec celý svůj život." Včera jsem si během 20 minut zažila, jaké to je být totálně šťastný a taky totálně na dně. Zvládla jsem tu těžkou zkoušku líp, než jsem doufala, ale pak zjistila, že moje fenečka, moje štěstí blonďaté, na tom není vůbec dobře. Samozřejmě mě to v první chvíli totálně dostalo do kolen. Teď se snažím si moc nepřipouštět ty nejhorší scénáře. Samozřejmě není dobré je zcela eliminovat a počítat s nimi, ale lepší je myslet pozitivně a být optimistický. Po včerejšku mi v hlavě jede jediné - moje štěstí největší je po mně nejen blonďaté, ale je to taky stejně silná bojovnice, jako jsem já.

A říkáte si, proč Vám všechno tohle píšu? Chci, abyste věděli, jaké zkušenosti s PPP mám já a mohli čerpat z mých chyb, ale třeba taky z toho, jak bojuju. Abyste vy, co jste si něčím podobným prošli nebo procházíte, věděli, že v tom nejste sami. Důležité je však začít tento problém řešit. 

A na závěr pár rad ode mě Vám aneb co teď já?:
  • jsem aspoň trochu sobecká a v některých situacím myslím hlavně sama na sebe, jde tady především o mě
  • vnímám svoje potřeby a naučila jsem se říkat "ne" a "dost"
  • žiju svůj život a nepřizpůsobuju se pořád životu ostatních 
  • i když se mi něco nepovede a nedaří se, vím, že ostatní mě i přestou budou mít rádi a nezklamávám je tím
  • pokud se mi něco podaří, zasloužím si odměnu
  • smiřuji se a odpouštím
  • mám svůj cíl a jdu si za ním
  • učím se relaxovat a vypnout
  • už se nesnažím být dokonalá a hlavně sama sebe mám ráda takovou, jaká jsem
  • žiju přítomností a raduju se z maličkostí

Ráno při venčení jsem z plných plic nasávala opojnou vůni černého bezu. Miluju to. To byla maličkost, která mi ráno dokázala rozjasnit den.

Krásný zbytek dne

Blondy

čtvrtek 23. května 2013

Žeru si jako král(ovna)

Pěkné dopoledne!

Dneska to bude zase o jídle a vůbec se není čemu divit. Já bych se aji ráda zamyslela nad "něčím" a pořádně se rozkecala (rozepsala?), jenže když se celé dny učím, tak potom už mi nezbývá moc sil a nic jiného, než "vypnout a nepřemýšlet", mě neláká. A to se pak těžko člověku nad něčím přemýšlí, když má "vypnuto a nepřemýšlí", a nad psaním o jídle moc přemýšlet nemusíte (navíc se na ty fotky pěkně kouká). Fuj, to bylo trapného přemýšlení o přemýšlení... Už teď mám dost. Ale slibuju, že jak nebudu přemýšlet nad školou, tak se určitě nad "něčím" pořádně zamyslím (a unudím Vás tím k smrti).

Včera jsem byla na oběd s maminou I. I ví, že mám strašnou slabost na sladké a ráda zkouším nové věci a tak pro mě měla malý dárek - "britskou" malinovou omáčku:



Samozřejmě jsem ji hned musela vyzkoušet a zakomponovat do svoji odpolední svačinky...a že to byla pochoutka! Omáčka je krásně tekutá a ani ne moc sladká, něco jako když rozvaříte maliny s vodou a troškou cukru :)

Na svoji královskou svačinku jsem využila ještě:


Tvarohový fitness krém jsem ochutnala poprvé a vůbec není špatný. Má takovou hustší konzistenci, něco mezi tvarohem a zakysanou smetanou a taky tak chutná (tak ještě aby ne, když to má být směs zákysu a tvarohu...).
A rýžové bio piškotky z mé oblíbené Biopekárny Zemanka už znám, jsou moc dobré, takové nadýchané a jemné (navíc bezlepkové, z rýžové a kukuřičné mouky).

No a teď naprosté překvapení pro všechny, byla jsem hrozně originální a prostě si vytvořila...jako nejlepší by to bylo nazvat "tiramisu", jenže ono to s tiramisu mělo společné možná jen ty piškoty... I když možná ani to ne... Jen to vrstvení...? Však já si to nějak pojmenuju (tsss...tiramisu...už teď by mi každý Ital záviděl).
Tak jsem se pustila do vrstvení: krém, piškotky, krém, omáčka, piškotky, krém, rozdrobené piškoty, omáčka a voilá...skoro královská svačka je na světě. Pozor SKORO! Ještě jsem to šoupla na dvě hodinky do lednice...

...a potom servírovala jak jinak než s arašídovým máslem (jop, musela jsem ho tam nacpat) a slaďoučkou jahodou. Takže bych to nazvala "Malinovo-tvarohová fitness piškotová miska s jahodou a arašídovým máslem" (hrozně originální)... 

...aneb ŽERU SI JAK KRÁLOVNA! (Muhahaha...)


Jdu pokračovat v učení, zítra mě čeká zkouška těžká, jak cyp, tak mi držte všechny palce!

Blondy

P.S. Tento příspěvek je věnovaný speciálně moji milované B, které svým blogem neustále dělám chutě. Haha!

středa 22. května 2013

Jahodový koláč s drobenkou

Hola hej! (Na to, že se musím jít ZASE učit, je to celkem optimistické zvolání.)

A je to tady! (No, vlastně už to tu je nějakou dobu...) Sezóna jahod! A kdo by nemiloval jahody? Takže ani já jsem neodolala slevové nabídce na 2 kg nádherných červených jahod za 99,90 Kč v Tescu (a vrhla se na ně s partou důchodců). No jo, jenže co s 2 kg jahod? Tolik se u nás určitě nesní a mražák máme narvaný až po strop. To znamenalo jediné... Hohoho, jde se péct!! A z mého úplně prvního pečícího jahodového pokusu vznikl výborný JAHODOVÝ KOLÁČ S DROBENKOU. Inspirovala jsem se opět u své oblíbené Kitchenette (originál najdete zde), ale koláč si zase upravila k obrazu svému :). Množství je na velký plech a pokud neexperimentujete s moukami, tak použijte čistě hladkou pšeničnou mouku.


Těsto:
  • 350 g bílého jogurtu (plnotučného)
  • 240 g hladké špaldové mouky
  • 2 vejce
  • 130 g třtinového cukru
  • 1 vanilkový cukr
  • 1 prášek do pečiva
  • špetka soli
  • lžička vanilkové esence
  • 1 kg jahod (slaďoučkých, červeňoučkých)
Drobenka:
  • 120 g másla
  • 120 g celozrnné pšeničné mouky
  • 120 g třtinového cukru
  • 60 g jemných ovesných vloček
  • 50 g celých ovesných vloček
  • špetka soli
  • lžička skořice
Troubu jsem předehřála na 175°C, jahody odšťopkovala (nebo jak je to slovo?) a nakrájela na poloviny, popř. třetiny (bo některé byly fakt macci). Pak jsem se vrhla na těsto. V míse jsem smíchala jogurt, vejce, cukry, sůl, esenci a šlehala tak dlouho, dokud se krystalky cukru nerozpustily. Poté jsem přisypala prosátou mouku s práškem do pečiva a promíchala. Nalila na velký plech vymazaný máslem a vysypaný moukou, rozprostřela a na těsto dala nakrájené jahody. Tradičním způsobem jsem si přichystala drobenku, tzn. prsty jsem v míse "promačkala" všechny ingredience a drobenku rovnoměrné rozdrobila na jahody. Koláč jsem šoupla do trouby a pekla asi 40 minut, až byla drobenka krásně křupavá a okraje zlaté.


Koláč byl výborný! (Třeba sestřička zaspamuje a potvrdí to.) Vespod jenom teňoučké jogurtové těsto, pak velká vrstva sladkých jahod a nakonec ta křupavá drobenka...no prostě božská kombinace! Už se těším, až jej vyzkouším s třešněmi, a broskve by též nemusely být špatné. A vůbec, mrskněte tam to, co máte rádi a máte po ruce :).

Jinak včera jsem teda poprvé vařila svůj rebarborový kompot a mé dojmy:

  1. TO JSTE MI NEMOHL NĚKDO ŘÍCT, ŽE SE NEMÁ VAŘIT NA PRUDKO, PROTOŽE REBARBORA RÁDA "UTÍKÁ" A ZASE...SVINÍ MI CELOU KUCHYŇ??!!
  2. Na dva stonky jsem dala lžíci medu a dvě lžíce sirupu z datlí a výsledná chuť nic moc, pořád to bylo kyselé jak cyp
  3. Ve výsledku to vypadalo, jakoby to už někdo jednou "zpracoval" a "vrátil"
  4. Chyba určitě nebyla ve mně (nikdy!!), rebarbora mě prostě nemá ráda
  5. Ale ještě ji dám jednu šanci a chtěla bych ji ochutnat v koláči, ale vypadá to, že si nebudeme moc rozumět...
Rebarborový kompot s ricottou a tvarohem
Mějte se krásně, já se jdu učit...ble...(ještěže jsem zjógovaná a je mi taaaaak fajn).

Blondy

úterý 21. května 2013

Sušené ovoce a já

Krásné ráno!

Jakpak se máte? Po včerejším odpoledním relaxu už se zase pomalu začínám učit na další zkoušku (zatím je to fakt pomalinku...ehm...no...ještě jsem ani nevytáhla materiály k učení).

Když jsem byla poprvé nakupovat v Globusu (miuju ten obchod!), na popud některé z blogerek (myslím, že jich bylo víc) jsem si koupila svůj první balíček sušených fíků od Alnatury:


Fíky jsem nikdy neměla, fakt nikdy, ani čerstvé, ani sušené, a byl nejvyšší čas je konečně ochutnat. Navíc když si je všechny tak vychvalovaly. 
Po druhé návštěvě v Globusu jsem už odcházela s tímto (peněženka zaplakala):


protože ty fíky byly dokonalé! Šťavnaté a slaďoučké! Po fících (fíkách) jsem musela koupit i meruňky, které jsem normálně moc nevyhledávala a už vůbec ne v sušené podobě, ale když ty fíky byly tak dobré, tak meruňky musí být též. A fakt jsou!! Šťavňaťoučké...mhmmm... Banánové plátky vždycky byla moje slabost a pouze u datlí mám doteď takové smíšené pocity. Jsou dobré, ale nevím, jestli si je zase koupím. Bezkonkurenčně vedou všechny předešlé mlsky.

Skoro všichni kolem mě je zatracují, ja je miluju už od mala. Z vánoček je vytahují a vyhazují, já je vytahuju a vánočku vyhazuju (ne, kecám). Nechápu, proč je tolik lidí nemá rádo. Další mojí sušení favorité jsou totiž bezpochyby rozinky (hrozinky?) a taky švestky. Nejraději mám tyto:


Jinak pro zajímavost sušené fíky a švestky (a většina sušeného ovoce) mají projímavé a močopudné účinky, takže pokud "nemůžete", tak si dejte pár (hodně) kousků a pak "poběžíte".

A nedávno jsem si objednala u Mixitu směs sušeného a lyofilizovaného ovoce:



Nejvíce mi chutnalo mango, papaya a broskev, ty moc doporučuju a určitě stojí za vyzkoušení. Lyofilizované maliny a jahody též byly celkem dobré. Banán a kiwi mě úplně zklamalo, byly takové nějaké bez chuti a goji mi nechutnalo vůbec. Přišlo mi takové "nahořklé". 

Co se mě týče, kromě pár výjímek (rozinky...mhmm) jsem sušené ovoce nikdy moc nevyhledávala, "vždyť je přece tak kalorické, ještě bych po něm přibrala"! (Magor, magor, MAGOR!) Teďka jej miluju a nedám na něj dopustit. Jo, obsahují sice velké množství cukrů, ale taky až 4x větší míru minerálů a vitamínů než čerstvé ovoce a je to fajný pamlsek, když Vás honí mlsná (poslední dobou mě honí pořád, mrška jedna). 

A zase si hraju s jídlem (jsem hrozný rebel, ještěžě to nevidí rodiče).
Jak šel pan Datle s paní Fíkovou na procházku

Blondy

P.S. Co jsem ještě včera zjistila a objevila:
  • Svazky bílého chřestu nejsou všechny stejné (z Globusu jsou nejlepší!!)
  • Při večeři jsem vytahovala z pusy více bílých cucků než obvykle
  • Začínám loupat (a snažím se najít způsob, kterým to bude trvat co nejkratší dobu)
P.S.2 Jdu vařit rebarborový kompot :).

pondělí 20. května 2013

Co nového v květnu

Ahojte!

Dneska je krááásně a já toho samozřejmě využila! Jojo, na kole! :) Chvilkami jsem sice měla díky tomu protivětru pocit, že mám lekci spinningu, ale naknec jsem zdárně dorazila domů :D.

Tak jsem včera přemýšlela a vím, že se takové nějaké rekapitulace a závěry dělají většinou až na "konci", ale já se rozhodla, že zrekapituluju svůj květen už teď (aspoň částečně). Je toho totiž toooolik, co jsem objevila, vyzkoušela, co mě potěšilo a vydařilo se mi :). Dneska jenom samé pozitiva, protože tím, co se nedaří si kazit den nechci a nebudu.

1. Koupila jsem si svůj první svazek bílého chřestu: (na fotce už je ten druhý, bo ten první se nechtěl fotit...ne, kecám, se*rala jsem ho dřív, než jsem ho vyfotila)


Po ochutnání jsem zjistila, že je moc dobrý a začala ho cpát úplně všude. Restovala na pánvi, pekla v troubě, chroustala jej jen tak každý den a málem skončil i v jahodovém koláči (jen kvůli Tobě, moje milá sestřičko, tam nebyl). Až tak moc mi zachutnal :). Jo a prý se musí před přípravou oloupat...? Já to zjistila až po dochroustání poslední tyčky a je sice pravda, že jsem sem tam z pusy vytahovala takové nerozežvýkatelné cucky, ale jinak dobrý. U dalšího svazku zkusím oloupat (ale nejdřív zkusím, jestli to nepůjde taky bez tohoto zdržování).

2. Dále mě velmi zaujal recept na rebarborový kompot od Lucie (a vůbec další recepty z rebarbory) a tady jsou moje první dva stonky:


No jooo, jsou čtyři, ale naše lednice bohužel nemá vhodnou šířku, ani délku na rebarboru, na výšku poněkud překážela a koupě nové lednice by asi nepřicházela v úvahu (příště aspoň zkusím navrhnout). Svůj první výtvor z rebarbory se pokusím připravit tento týden. Jsem zvědavá, rebarboru jsem ještě nikdy neochutnala.

3. Udělala jsem dva nálety na potraviny v Marks & Spencer a kromě arašídových máslíček (mhmmmm...chrocht) jsem si odnesla taky tyto dvě pasty:


Myslela jsem, že je budu mít na dlooouho, ale jsou výborné (ale ta Tikka lepší) a taky je mám nutkání cpát do každého svého teplého mixu ze zeleniny, stačí tak půl lžíce a úplně to oživí chuť, takže mně vydrží chvilku. Tyto jsou málo pálivé, ještě tam mají středně a mega hot, ale na ty zatím nemám odvahu.

4. Začala jsem jíst kašičky a miluju je!! Jo a taky jsem se naučila je necpat do malé mističky, ale pěkně rozprostřít do hlubokého talíře. Přece jen je větší radost ji jíst, když vypadá takto pěkně: (je schovaná pod jahůdkami, mandlemi, jogurtem a arašídovým máslem, ale je tam!!)



5. Po své "krizi" už jsem zase znovu objevila kouzlo pečení, neberu to jako "ztracený čas", ale jako úžasný relax, a začala experimentovat, např. s moukami (i bez nich). Tento měsíc jsem už upekla:
  • Tvarohovo-ricottové muffiny s kokosem
  • Banánovo-mandlové muffiny
  • Sušenky z arašídového másla (mhmmm...)
  • Dvoubarevnou buchtu z kefíru
  • Jahodový koláč s drobenkou


6. Přežila jsem srážku s blbcem!! Pro mě zatím největší úspěch toho měsíce!



7. Udělala jsem velkou radost svoji náhradní mamině I, když jsem ji ke dni matek koupila kytičku (květinářka ze mě šílela, bo jsem ji vybírala asi 20 minut...no jo, chtěla jsem aby byla stejně úžasná jako ona :)). A dneska ji udělám radost ještě jednou. Díky I si totiž vštěpuju do hlavy pořád jednu větu: "Mám se ráda, a když se mi něco podaří, zasloužím si odměnu." a já jsem dneska DALA ZKOUŠKU!! a líp, než jsem čekala, tak jsem se musela odměnit a při náletu na M&S ještě koupila toto:


Ano, vidím, že je tam napsané "Thank you mum" a ne, negratulujte mi, nejsem v požehnaném stavu (díky Bože! a doufám, že dlouho nebudu), ale bylo to slevněné asi o 80 Kč a je to ČOKOLÁDA a ty bábovičky jsou plněné KARAMELEM!! UAAAAAAAA!! (Btw. Bábovička č. 1 už není a bábovička č. 2 už se bojí.)

A na závěr... Když jsem byla malá, pořád mi rodiče říkali: "Jez a nehraj si s tím jídlem." a co já teď na to...?

Moje dnešní svačinka
..."Co se v mládi naučíš..."

A víte co? Prd s poctivostí, ale s ÚSMĚVEM nejdál dojdeš! Děkuji, M, za dnešní usměvavé dopoledne! 

Pěkný zbytek dne!

Blondy

P.S. Můj největší úspěch za poslední 4 měsíce? Všechny "krize" překonávány a ani jeden bulimický záchvat. A to je teprv mega úspěch, teda hlavně pro mě :).