Knihovna (2)

Další krásný letní úžasný slunečný sportovní den!

Zrovna jsem se přejedla obrovskou porcí oběda (aneb o tom, jak jsem zase zvalila další kilo cuketky) a docpala se kafičkem a čokoládkou, takže o jídle se mi dneska psát nechce. (I když recept na šnečky už se chystá.)

Ale mám pro Vás další nášup povinné četby (takže zvedněte svoje kýty, přesuňte se pár kroku ven na sluníčko, vyvalte se jako vorvaň na deku a čtěte!). A opět jsem vybrala tři knížky z úplně jiných soudků (a všechny jsou psycho).

1. SWEENEY TODD - ŠŇŮRA PEREL

Každá už slyšela o Sweeney Toddovi aneb ďábelském holiči z Fleet Street. Určitě si vybavujete Johnnyho Deppa (mhmmmm..) jako šíleného vraha v kultovním muzikálu Tima Burtona (a jak krááásně Johnny pěl!) a pokud ne, tak film zkoukněte a knížku přečtěte, bo stojí za to! Tak a teď to nejdůležitější...

Knížka zachycuje řádění jednoho z nejšílenějších vrahů v anglických dějinách. (Tak a pro všechny, co milují trošku té nechutné morbidity, je to ten hlavní důvod, proč se zrovna vydali do knihovny.) Sweeney Todd se vrací do Londýna pomstít smrt své životní lásky a nespravedlivého odsouzení. Stává se místním holičem. Hoho, ale ne tak ledajakým holičem, vybrané zákazníky morbidně (to slovo se mi začíná líbit) podřezává a jejich těla poskytuje jako náplň do masových bochánků pani Lovettové (mňam, recept?), jež se stanou londýnskou senzací. Sweeneyho učeň Tobias ale tuší, že něco není v pořádku a snaží se šíleného vraha zastavit... Co myslíte? Povedlo se mu to a nebo se bochánky v Londýně prodávají dodnes...? (Velmi zákeřná a těžká otázka.)

Co dodat? Prostě parádní knížka pro vlahý letní večer a noc... (Muhaha...)

2. JOHN IRVING - PRAVIDLA MOŠTÁRNY

Stejně jako u většiny děl od Johna Irvinga, i v tomto případě se jedná o biografický román. Myslím, že většina z Vás zná spíše filmové zpracování s Tobey Maguirem, Michaelem Cainem a Charlize Theron, které já bohužel zatím neviděla, pouze nějaké útržky před více jak 10 lety, ale to nic nemění na tom, že knížka je skvělá! Moje první přečtená knížka od Irvinga byla "Svět podle Garpa" a strašně se mi zalíbil jeho styl psaní, takže po Pravidlech moštárny jsem v knihovně sáhla s naprostou samozřejmostí.

Hlavní hrdinou této knihy je Homer, sirotek, který velkou část svého života stráví v sirotčinci St. Clouds, kde se stává žákem Dr. Larche, porodníka a taky (v té době zatracovaného) potratáře. Homer ze začátku potraty odmítá, pak ale přijíždí kvůli interrupci mladý pár, se kterým se Homer spřátelí a odjíždí s nimi pracovat do jabloňových sadů, kde prožije plno zásadních životních okamžiků a konečně dostane šanci začít žít nový život... (Jojo, live is live.)

Podle mě je Irving jeden z nejlepších vypravěčů. I když některé podrobnosti lidského těla popsány v této knize nemusely být tak detailní (no, chápete, jak to myslím...), tak se jedná o humorný životní příběh, v němž Irving dokázal dokonale popsat a vystihnout veškeré situace a skvěle charakterizovat postavy ze všech jejich úhlů.

3. WARIS DIRIE - KVĚT POUŠTĚ

Určitě jste o této knížce, popř. filmu musely slyšet. Pokud ne, tak aspoň o tzv. ženské obřízce... (!!!) Na 100% semnou budete souhlasit, že se jedná o celkem "drsnou" záležitost a bez autentické výpovědi této mladé somálské ženy, Waris Dirie, by se o ní tak nemluvilo a nebojovalo za její odstranění. Dokážete si představit, že byste něco takového zažily?! Až si člověk uvědomí všechny ty rozdíly v různých kulturách a upřímně jsem byla při čtení ráda, za to, kde jsem se narodila a žiju. 

K této knížce jsem se dostala zcela náhodou před třemi lety, když jsem ji v knihovně půjčovala mamce od B. Ta mi ji tak moc doporučovala, že jsem neváhala a taky si ji přečetla. Noo a rozhodně toho nelituju, jelikož mi hodně rozšířila obzory a třeba je rozšíří taky Vám.

Jak jsem psala na začátku, jedná se o vyprávění mladé somálské ženy - Waris Dirie - jež se pokusila vzdorovat svému osudu a uspěla. (I když... Kdo ví, jaký je jeho osud...?) Ve svých 13 letech uprchla od své rodinné komunity, prošla celou pouští, dostala se do somalského města Mogadišu, kde si našla práci a začala tvrdě dřít, tzn. krev, pot a nic moc z toho. Nakonec ale začala pracovat u svého zámožného strýce, díky kterému se ve svých 14 letech dostala do Londýna. A asi si dokážete dost dobře představit, jak to vypadalo, když se mladá, nevzdělaná dívka z bůhví jaké dupky dostala do země, o které v životě neslyšela a neuměla ani slovíčko jejich jazykem. (Jo a taky zrovna byla zima a padal sníh (?!)). Nejdřív zde žila se svým strýcem a jeho rodinou, kteří se ale po čase vrátili zpátky do Somálska. Waris zde zůstala sama a snažila se vybudovat si vlastní život. A jak už to někdy bývá, třeba v pohádce O Popelce, Waris si náhodou všiml uznávány módní fotograf a nakonec se z ní stala světová modelka a celebrita.

Knížka je psána strašně jednoduše a srozumitelně, takže žádné složité obraty či převraty, jen je spíš drsné tak nějak pobrat celou tu problematiku rozlišné kultury.

Co zrovna máte rozečteno Vy? Nějaká doporučení? Už jste vyvalené na té dece?

Užívejte sluníčka!

Blondy

P.S. Asi si koupím tričko s tímto potiskem. Třeba pak dostanu slevu... (No jo, spíš ne)

Blondýna (ne)zahradníkem

Krásný den!

Tak tomuto teda říkám letní prázdninový, úžasný, slunečný den! A diplomka letí do kouta! (No jooo, za chvilku pro ní zase budu muset lézt...) Hned ráno, když bylo ještě tak fajně chladně jsem si udělala parádní výlet na kole a teď mám na hlídání tady tohoto rozkošného ťuťuňuňu tvorečka, Arnieho. (Zrovna se mi snaží přehryzat kabel od nabíječky...?!)

No, není k sežrání? Pořád bych ho muckala a tulila, jen kdyby ta naše trhlá zlatá tak nežárlila a nesnažila se ho pořád ojet (blondýna nadržená... Po kom to jen má?). Jediný okamžik, kdy byli v klidu (a moje trapná růžová trepka).

A jak spinká čumáček, nejradši bych ho pořád ňuňala... (Fuj, co to semnou je?!)

Dost! Tak abych se dostala k tomu dnešnímu tématu... 

Když jsem si dneska ráno "vypůjčovala" maliny na svoji dokonalou snídani (ani Vám radši nebudu ukazovat fotku, bo jinak byste mě ukamenovaly) na zahradě, která tak trošku nebyla naše (ano, jsem rebel a prachsprostě jsem kradla!), zamyslela jsem se nad tím, jak moc mě mrzí, že si nepěstuju svoje vlastní ovoce a zeleninu (ale s pár výjimkami Vás seznámím!). Ještě navíc, když se na každém druhém blogu chlubíte domácími jahůdkami, třešněmi, hráškem...! Grrrr... Nejradši bych Vám za trest všechno snědla!

V době, kdy jsem ještě bydlela s mamkou a jejím přítelem v domku za Ostravou, měli jsme tam takovou větší zahradu, na níž jsme pěstovali brambory, fazole, kedlubny, sladký hrášek, jahody, broskve, meruňky, jablíčka... Prostě samé mňamky!  A jak bylo parádní (já to milovala!), když člověk dostal na něco chuť, stačilo jen vyběhnout v tričku a papučích ven, utrhnout si tu čerstvou dobrotu přímo z keře/stromu a hned si ji narvat do tlamky (žádné mytí! Prostě jen tak!). Jeee, to mi tak chybí...

Pak jsme se přestěhovaly k taťkovi a tady kromě velkého ořešáku (chuděrek už není, pošel) a pár keříků rybízu (který nemám ráda, bo je kyselý jak cyp) nebylo nic. Přesvědčily jsme tedy se ségrou taťku a zasadily pár keříků malin. To Vám řeknu, za pár let jsme měli keře velikost 2 x 4 x 4 metry (zasazených ze čtyř chcípáčků) a maliny byly obří (jako moje pěst), rudé (jak budu já dneska, pokud se nepůjdu namazat) a sladké (jako já každý den!)! Waaaaw, to bylo něco úžasného! Jo, jenže se to pak bohužel nějak zvrtlo a z naší zahrady se stala "okrásná" s dokonale zastřiženým 5 cm trávníčkem (souboj místních o nejnejnej zahradu...bleee), maliny byly odstraněny a teď máme velký prd (co mi nechutná).

Moje další pokusy o "vypěstuj si sám" (a v květináči!!) se vždycky nějak zvrtly a zůstala mi jen tento datlovník:

který mám už několik let a hádejte, kolik už mi urodil datlí...?? (Btw. nevíte náhodou někdo, jak pěstovat datle?? Bo někde je nejspíš nějaká chyba...)

...asi tolik, kolik tato jahoda. (Jahod, ne datlí.) Tzn. celkové skóre 0.

Ale vždycky přijde období, kdy už to snad vypadá, že by něco by i být mohlo (na celou snídani asi ne, spíš "třešnička" na vršek), třeba jako teď, jenže pak prd, tak uvidím. Jinak to byl naprosto skvělý vánoční dárek od mého superního skoro švagra.

Tento rok jsem se do toho pěstování pustila víc a začalo to bylinkami. Těm už se u mě celkem daří, co myslíte? (Ovšem když není až moc velké sucho a blondýna nezapomene víte co...jako třeba teď...?!)

Zprava to máme libeček (hmmm...nějaký suchý), bazalka, máta, curry, oregano, petržel. Kecám, zleva.

Pažitka (fuj) pro rodinku:

By mě zajímalo, proč mi roste tak do všech stran a ne rovně nahoru (jako normálním lidem)?!

A o těchto krasavcích už jsem se zmiňovala. Zasadila jsem si svoje první rajčata! (Fakt mi poslední dobou dost jedou...)

Co myslíte? Vyrostou a nebo ne? A když jo, tak víte, co přijde potom...???

Speciálně pro Verču:

To je ta moje, ukaž svoji! Nebo radši neee... Bo jestli Verča zahradničí tak, jak vaří a peče, jdu zahrabat půl míle pod zem... (Takový kopanec by moje ego nepřežilo.) Jo, jinak jsou to klíčky vojtěšky.

Tak co říkáte? Já myslím, že na úplného zahradníka-začátečníka celkem dobré, ne? (Jakby ne, jsem přeci skvělá!) Poraďte něco, co bych ještě mohla zkusit vypěstovat, aniž by to "neposkvrnilo" naší okrasnou zahradu a hned mi nepošlo? A vůbec, co pěstujete Vy (kromě plísně na sýrech...)?

Jdu najít tu diplomku... Pffff...

Mějte se pěkně a užívejte sluníčka!

Blondy

Radosti všedních dní

Ahojte moji milí!

Taky u Vás už zase prší?? A taky Vás to tak neskutečně se...štve?? Grrrr... A já se tak těšila, že si udělám nějaký výlet na kole. Hmm, dneska leda tak z garáže do sklepa...

Co jinak? Jinak dneska nebudeme papat (ani žrát), ani nakupovat, ani vařit a ani slintat nad obrázky mnou uvařených (božských) jídel. Dneska to bude sobecké povídání o tom, co mi poslední dobou udělalo nebo dělá radost. Nuda? Nevadí! Prší, máme spoustu času...

Včera jsem udělala nálet na Librex (nasávat vůni nových knih) a udělala si radost Pátou dohodou, o níž jsem se už zmiňovala tady a samozřejmě jsem musela obohatit svou sbírku titulů od Jeffery Deavera (fakt nešlo odolat!).

On prostě píše tak dokonale!

To byste nevěřili, jaký je problém sehnat pořádný obal na knihu! Jelikož si knížky často beru s sebou na cesty a do MHD, tak jsem je vždy balila do sešitových obalů, aby se mi neojížděly rohy, hrany a vůbec, ale i tak to bylo nic moc. Jako je pravda, že ručičky mám šikovné (uvidíte níže), ale že bych se vrhla do šití a kucení a vytvořila si sama jeden pořádný obal, to se mi tak nějak nechce. Takže jsem byla včera tak (ne, TAAAAAAAAK) happy, když jsem sehnala tento pořádný, hrubý, látkový obal na knihu! A božíčku ano!! Je růžovoučký s puntíky!! JUPÍ! (Jiný bohužel na výběr nebyl, tzn. zas budu za typickou blondýnu.)

Jelikož jsem hrozně neschopná sehnat si chlapa (ne, jsem pouze strašně vybíravá a mám smůlu), koupila mi sestřička při návštěvě Vídně toho žabáka, abych si mohla "vypěstovat" vlastního prince doma.

Ne, nemusela jsem ho líbat (ani jsem to nezkoušela...?), ale z návodu stačil pouze zalít vodou a 10 minut počkat...

...ehm...no a po půl hodině princ pořád nikde. Fakt už jsem si začala zoufat...

....naštěstí se po hodině KONEČNĚ začal klubat! Nakonec ještě dostal čistou vodu (a potápěčskou soupravu)...

...a TADÁÁÁÁ! Už mám svého prince! (Zní to moc zoufale?) Jinak má ale celkem nasr...štvaný výraz... (Že by kvůli toho, jak se topí?) A za tři dny by měl fešák vyrůst do krásy. 

Takto vypadal dneska ráno (fakt roste!).

S tím, jak se učím relaxovat, jsem si kromě čtení našla další zálibu:

Ne, není to focení cizích obrazů, ale pozor překvapení...MÝCH! Tohle je MŮJ výtvor! No, dobrá, zase tak úplně sama jsem to nekreslila (to bych byla fakt machr). Je to tzv. "vybarvování podle čísel" - máte k dispozici bílé plátno s rozkouskovaným obrázkem a v každém kousku máte číslo akrylové barvy, kterou jej máte vymalovat (tak složité k pochopení to není). Prostě taková "omalovánka" pro dospělé. Vypadá to možná jednoduše a sentimentálně, ale to byste nevěřili, jaká je s tím mega práce a piplačka, bo některé kousíčky jsou fakt pidi a těch pidi kousíčku máte tak milion vedle sebe, jenže ten štěteček zase tak pidi není... Chápete, ne? (Ano, prostě jsem se musela pochlubit, jak jsem hrozně moc šikovná a trpělivá!)

A někdy se mi bohužel stane (kecám, stává se mi to pořád...damn!), že si spletu kelímek na vymývání štětců s hrnkem na čaj. Mňamka... "akrylový" čajík...

Zrovna jsem z trouby vytáhla pravé maďarské záviny úplně totálně napěchované mákem a ořechy. Jsou výborné a krásné a dal bych Vám tu fotku, ať se uslintáte k smrti, ale zatím si je nechám pro sebe...muhahahaha!

Mějte se krásně a udělejte si dneska něčím radost!

Blondy

Knihovna (1) + malá mňamka na závěr

Pěkný den! (I když ten hnus venku...)

Sedím ve škole a řeším se spolužáky naprosto debilní projekt do naprosto debilního předmětu. Naprostá ztráta času nad něčím, co mi stejně v budoucnu bude úplně naprd...Grrrr...(Já jsem si prostě musela postěžovat.) Ale určitě to taky znáte, což?

Včera jsem přemýšlela, co Vám tu zase "naservíruju". Jak se tak dívám na ty svoje příspěvky, tak zjišťuju, že to je pořád jenom o jídle! Celkem to vypadá, jak kdybych nedělala nic jiného, než celý den pořád jedla (ehm…nooo…tak trochu pravdy na tom bude) a pořád se rozmazlovala nějakým dobrým jídlem (nooo...dobře...na tom taky něco je). Rozhodla jsem se tedy sem tam zařadit nějakou kulturní vložku. Dneska navíc s delikateskou na závěr (prostě nějakou tu mňamku tu narvat musím). 

Co se týče filmů, tak ty mám celkem ráda, ale inspiraci hledejte spíš ve filmovém okénku Markéty. Na filmy koukám sem tam a většinou mám tendenci u nich usnout (teda pokud to není fakt pecka nebo nejsem v kině). U mě spíš můžete najít pár tipů na něco fajného ke čtení. Knížky jsou totiž moje LÁSKA. Miluju, když se mi do rukou dostane nějaká parádní kniha (a ještě třeba když voní novotou), na zahradě si roztáhnu deku, uvařím kafíčko a totálně se zažeru do čtení. To je pro mě (kromě sportu) taky parádní relax.

Strašně mě mrzí, že poslední dobou na ně nemám díky škole a učení moc čas. Ono když člověk celý den čumí do těch materiálů a čte to pořád dokola (uaaaa), tak pak prostě musí tomu mozku dát trochu pauzu a možnost vypnout. To pak radši dám přednost něčemu, při čem nemusím (tak moc) přemýšlet a to především spinningu, kolu, józe...sportu. Jeeee, jak já se těším, až mi skončí zkouškové! A to jako na potvoru bude venku hnusně a žádná deka nebude. No, tak si udělám relax doma v posteli, též fajné.

Pro dnešek jsem snažila vybrat tři úplně rozdílné knížky a snad Vás některá zaujme, protože jsou fakt parádní (to slovo používám nějak často).

1. JEFFERY DEAVER - SBĚRATEL KOSTÍ

Takže tohle je jedna z mých úplně nejvíc nejoblíbenějších knížek! Moje "Absolutelly No.1". Naprosto ji zbožňuju a mohla bych ji přečíst tak milionkrát (už to tak za chvilku bude) a stejně by mě neomrzela a vždycky bych v ní našla ještě něco nového, nějakou novou souvislost, fakt,...

K této knížce jsem se dostala asi před 6 - 7 lety úplně náhodou. Znáte film Sběratel kostí s Angelinou Jolie a Denzlem (nebo jak se skloňuje??) Washingtonem? A věděli jste,  že je podle knižní předlohy? To já jsem to zjistila, až když jsem zase měla svoji chvilku "nasávání vůně nových knih" v knihkupectví, narazila na ni, ani milisekundu jsem neváhala a musela ji koupit! Film se mi totiž moc líbil a ta kniha mě hrozně zajímala (a úplně na mě volala "kup si mě")! Upřímně, přečetla jsem ji jedním zatajeným dechem a 400 stránek uteklo rychlostí blesku.  DOKONALOST! To jste ještě nezažili! V té chvíli jsem věděla, že se Jeffery Deaver stane mým nejoblíbenějším autorem. Po několika letech mám od něj celkem 29 knih.

Jedná se o detektivku odehrávající se v západní části New Yorku. A jak to většinou v těch amerických detektivkách bývá, začne tam řádit šílený vrah pohřbívající svoje oběti totálně morbidním způsobem. Vyřešit vše může pouze zkušený kriminalista, ALE ono to nebude tak jednoduché, protože nás zkušený kriminalista Lincoln Rhyme je trvale ochrnutý od krku až po palce na nohách. Takže, co teď? No, teď samozřejmě najdeme "ruce a nohy" Rhyma a to ve formě mladé zkušené policistky Amélie. Společně se pouští do vyšetřování, avšak bohužel neznámý pachatel stále uniká a počet zohavených obětí roste...

Asi si říkáte, že to je normálně profláknutá zápletka, nakonec pachatele chytí, vše bude v pohodě, všichni budou žít šťastně až do smrti atd., ale to neznáte Jeffery Deavera (nebo jo?). Přečtěte a poznejte, protože takový styl (jakým Jeffery píše) a tolik, opakuji TOLIK, neočekávaných zvratů nenajdete nikde jinde. Tato kniha pohltí každého, i ty, co detektivky nevyhledávají.

2. MIGUEL ÁNGEL RUIZ - ČTYŘI DOHODY

Tuto knížku Vám nedoporučuju k přečtení, tuto si prostě MUSÍTE přečíst. V tomto případě je to fakt povinnost pro každého. Já se k ní dostala díky I, která mi o ni vyprávěla, paradoxně zrovna ve svém "kritickém" období.

Jedná se o "praktický průvodce osobní svobodou skrze moudrost starých Toltéků". Kniha je rozdělena na čtyři části - dohody (to by asi podle názvu nikdo nepoznal) - Nehřešte slovem, Neberte si nic osobně, Nevytvářejte si žádné domněnky, Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete - přičemž každá odhaluje omezující názory, jež nás připravují o radost a vedou k zbytečnému utrpení. Učí nás (vidíte už v názvu každé z nich), jak rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.

Jako upřímně, já jsem se musela v některých pasážích smát a v některých mi bylo úplně do breku, jak je to všechno pravda a jak jsem musela souhlasit. V hlavě jsem si říkala, jak by bylo na světě fajn, kdybychom tak všichni uměli žít. Bez starostí, smutku, stresu, shonu,...

Knížečka je teňounká a opravdu stojí za přečtení. Fakt, nekecám!

3. ESTHER J. ENDIGOVÁ - PO VALENTÝNU

Haha a na závěr jednu oddechovou prasečinku. Knížku jsem dostala na narozeniny (18.??),  od osoby, s níž už bohužel nejsem v kontaktu, přičemž jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Už jste někdy četli knížku s otevřenou pusou, říkali si u ni "No, ty vole, to jako fakt?" a nechápali, jak někdo může zakomponovat tooooolik moc šílených věcí do jedné 250 stránkové knihy? Jo, tak přesně tak jsem to měla u této knížky.

Rain, Storm, Forrest, Ocean a Pillow jsou sourozenci. Jejich hipísácká maminka je měla se třemi tatínky: jeden měl při oplodnění dvě promile, druhý se po LSD stal indonéským domorodcem, třetí bral kokain a týral děti. Maminka byla free a happy a kromě přiblblých jmen už toho dětem moc nedala. Život je karma, peníze nejsou potřeba. Děti jsou jí odebrány a jako dospělí jsou pochopitelně poznamenaní. Ocean si na Valentýna sáhne na život, Pillow je alkoholička, Forrest se nehodlá probrat z THC snu, Storn (on) a Rain (ona) nejsou s to udržet žádný vztah - a tak spí spolu. Svátek zamilovaných je v kontextu příběhu míněn vrcholně sarkasticky, nejen líčením incestního vztahu. Autorka boří mýtus glorifikované květinové generace. Ideály lásky, míru a porozumění dostávají nafrak, hrdinové jsou jejich obětí.

Jako já myslím, že stačí přečíst tuto anotaci a sami budete vědět, jestli ta knížka stojí za Váš čas nebo ne. Já jsem určitě pro první variantu  (to vůbec nikoho nenapadlo).

A jak jsem slíbila na začátku, ještě jedna mňamka na konec. Před týdnem mi moje skvělá B poslala odkaz na jednu slaďárnu z amerického obchodu v Praze - košíček z mléčné čokolády plněný arašídovým máslem.

Beztak se mi chtěla pomstít za to, jak ji svým blogem dělám chutě :D (bo ona dobře ví, jak moc miluju arašídové máslo a čokoládu). Tento košíček mi nedal spát (ta kombinace...mhmmmm) a tak jsem si trochu popovídala se strejdou Googlem a zjistila, že takové košíčky (akorát v menším) prodávají i v jednom obchodě v Ostravě!! Hned jsem tam fičela, koupila, přímo na ulici se na ně vrhla a teď POZOR!! Všichni ZÁVISLÁCI na ARAŠÍDOVÉM MÁSLE toto MUSÍTE zkusit!! Ta kombinace sladké mléčné čokolády a lehce slaného arašídového másla je DOKONALÁ!! Má to bohužel jedinou vadu na kráse a to celkem vysokou cenu 89 Kč/150 g (jinak bych jim asi vykoupila všechna balení). Ale tak jednou za čas jako odměna, když se Vám něco podaří :).

Dneska všechno, jdu pokračovat v debilním projektu (a k tomu si dám kafíčko a arašídový košíček, aspoň nějaké potěšení).

Blondy