Báseň o dnešním dni

Krásný den, moje milé!

Jak se dneska máte? Jste čilé?

A ptáte se, jaký já měla den?

No, posuďte samy jen...

Už od probuzení to tady bylo zase,

nutkání psát diplomku velké jako prase.

"A co když to nestihnu?" pořád jede mi hlavě.

Pár facek potřebovala bych právě!

Ale vždyť je přeci venku tak krásně,

co tak zpomalit, dát si pauzu a začít skládat básně?

Nebo si jen vyvalit kýty na lehátko,

však 50 stránek určitě sesmolím zakrátko!

Avšak dnešní úžasné ráno opět vybízelo vyvenčit kolo.

Když z garáže tahala jsem ho, smutně se na mě koukalo naše Polo.

Vyvenčit by taky chtělo, 

bohužel kolu dalo přednost moje akční tělo.

Přes kopce a krajiny jela jsem jak ďas,

až skoro do Polska jsem dojela a tahala z kapsy pas.

Pot ze mě tekl a zkrápěl mi čelo, 

bo já když šlápnu do pedálu, tak fičím jako dělo!

Po příjezdu domů, v rychlosti jsem se vydýchala, 

hodila studenou spršku a pro maminu I utíkala.

Na výborný oběd do francouzské jsme se vydaly

a samozřejmě, že celou dobu, jak babky na vesnici, drbaly!

Pak fičela jsem se za psycholožkou na pokec.

Až do takové dupky, v tomto horku jet, byl obrovský hec!

Venku vedro jak cyp,

a no řekněte, nebylo by mi v bazénu líp?

Navíc špatné datum sezení v mém diáři zaznamenáno bylo

a v tu chvíli, při tomto zjištění, mě totálně omylo.

Nezbývalo nic jiného, než se otočit se zpět

a celou cestu domů na svou blbost ódy pět.

Aspoň, že doma čekala mě čokoládka a kafíčko,

což zlepšilo mi náladu o něco víc než maličko.

Doteď užívala jsem si venku na sluníčku trochu klidu,

bez šíleného a uvřeštěného lidu,

ale debil soused musel opět vytáhnout pilu

a já měla nutkání hodit po něm část taťkova grilu.

Ležím a jde na mě obrovské spání,

však v tom, zavřít očka, mi nic nebrání.

Že žádné jídlo dneska, omlouvám se moc,

teď už jen sladké sny a dobrou noc.

Blondy