Kafe! Kafe! KAFE!!!

("Tady máte tři kafe." "Ale já jsem nechtěla tři kafe." "Ale ano, říkala jste kafe, kafe, kafe!")

Pěkný večer!

Jakpak se máte? Nemáte chuť na kafe?

Dneska to bude vyčerpávající průřez mým kávičkovým (kafičkovým) obdobím. Tedy ukázka toho, co chutná mně a říkám tomu "káva". Btw. nečekejte rozplývání nad pravým espressem či turkem, tak daleko jsem s kávičkováním (af?) ještě nedošla. Jo a kdybyste chtěli vědět, proč je tak skvělé a úžasné pít kávu (krom té teď už pro mě fantastické chuti), tak pěkně to shrnula Kriss v tomto příspěvku.

Pamatuju si, že do určité doby pro mě byla káva nechutná hořká záležitost (a pro koho ne?), u které jsem nechápala, jak ji lidé můžou dobrovolně konzumovat (jo a piva se to týkalo taky). Teď si chvilku po obědě nedokážu bez hrníčku kávy (a čokoládky) představit (a pěkně vychlazenou Plzničkou teď už taky nepohrdnu).

No dobrá, není to hrníček, ale můj milovaný tuplák ze Starbucks Coffee a můj odpolední relax.

Snažila jsem se vzpomenout, kdy vůbec jsem přišla kávě na chuť. V 16? 17? Ale určitě si vzpomínám na svoje první „kafe“. Ani nevím, jestli se to kávou dá nazvat, ale bylo to Nescafé 3v1. Njn, teď mě všichni ukamenujte. Já vím, že „toto“ kolem kávy asi ani vůbec neprošlo a s kávou to má společné pouze to „café“ v názvu (a trošilinku kofeinu??), ale já to považuju za takové svoje začátky. Poté to bylo pokaždé pouze jen 3v1, a pokud nebylo 3v1, tak dvě lžičky rozpustného Nescafé classic, dvě lžičky cukru a mléko (domácí 3v1). Ano, zase žádné pořádné espresso či presso ze zrovna namletých zrnek, ale mě to tak chutnalo (Italové šílí). Bylo to jemné a pořád se někde v pozadí (hooodně daleko v pozadí) objevovala ta lehce nahořklá chuť kávy. S tímto jsem si vystačila celé gymplácké období.

No a teď jsem Nescafé 3v1 vyměnila za Jacobs Velvet (pokrok?), bo ta pěna, co vytvoří po zalití…hmmm… Dávám si vždycky tak tři lžičky, už nesladím, ale aspoň malý čůrek horkého našlehaného mléka nechávám. Hned ta káva dostala jiný rozměr, i když to je pořád jen ta „rozpustná“, tak už konečně cítím tu pořádnou hořkou chuť (na kterou se taaaak strašně mooooc těším!).

Tři roky zpátky jsme se sestřičkou dostaly na Vánoce tohoto fešáka:

a když mám chuť na takové "mléčňáky" jako je latté machiatto, karamelové latté machiatto, capuccino či cafe au lait (nejlepší ze všech), tak je Dolce Gusto výborný pomocník.

Před měsícem jsem díky ...?... já už ani nevím, která z Vás blogerek to byla, objevila tyto rozpustné kávičky s přídavkem aroma karamelu, vanilky a lískového oříšku. Všechny jsem musela vyzkoušet a pro mě je No.1 prostě caramel.

A nemůžu zapomenout ani na „automatové“ kafe ve škole, jež je tak hnusné a umělé, až se na něho vždycky těším. Určitě mě jednou zabije.

No, ale nakonec samozřejmě nic nemá na takové čerstvě připravené café au lait, caffe laté (ano, je to to samé) nebo cappucino v jedné z mých oblíbených kaváren, k tomu malinkatý dortíček a jsem v sedmém nebi. Nejdokonalejší kafe v Ostravě mají v Ostravance coffee shopu. To jejich Double Cappucino je úplný orgasmus pro chuťové pohárky. Ježiš, ta našlehá pěna a ta chuť… Je prostě dokonalé. Dále mám strašně ráda café au lait v belgické kavárně La petite conversation. Velice milý (a moc pohledný) belgický majitel pro Vás udělá vše, co Vám na očích vidí (skoro vše...jinak bychom už spolu měli dvě děti a domeček v Belgii). A výčet mých oblíbených kaváren je mnohem větší, ale tyto jsou top.

A proč vůbec kafe piju? Až teď si tak nějak uvědomuju, že jsem nikdy moc nepila kafe z toho důvodu, aby mě to nakoplo, ale spíš kvůli té chuti. Sem tam si ale namlouvám, že potřebuju povzbudit dávkou kávy (jenže to je jen další obhajoba toho, proč si dát další).

A co vy a "kafičkování"?

Zítra mám zase celkem maras zkoušku, ale můj papírový kapesník mi řekl:

Tak jsem se sebrala a šla na jógu. Paráda. (A lekci měl zrovna ten fééééšný lektor...ještě větší paráda.)

A teď si jdu udělat nějakou fajnou pečenou zeleninku a zahrabat se někam hluboko do pelechu.

Blondy