Jak vypadá srážka s blbcem...?

Pěkný večer!

Tak přesně takto vypadá srážka s blbcem:

A můžu říct, že bolí milionkrát víc, než vypadá!! Uaaaaaaa!! Ale k tomu se ještě dostanu.

Dneska mám zase takovou povídací náladu o tom, jaký byl můj den. No prostě se potřebuju vypsat a postěžovat si, ale slibuju, že zítra určitě bude receptík na něco dobrého - sladkého :). 

Když teď hodnotím dnešní uplynulý den, tak z něj mám takové smíšené pocity. Dneska jsem si opravdu připadala jak na sinusovce..nahoru, dolů, nahoru, dolů... Ráno jsem se probudila, vyspaná do růžova, plná elánu, fajně jsem si zacvičila, protáhla se, dala sprchu a připravila výbornou snídani. I když jsem věděla, že mě ten den čeká celkem těžký zápočet, byla jsem plna optimismu a pořád si říkala, že to zvládnu, vždyť jsem se na to pořádně připravovala! Ale potom už nějak cestou do školy jakoby mé nadšení a optimismus začal pohasínat a když začali mi spolužáci rozebírat příklady, co by mohly být na písemce a já pomalu zjíšťovala, že mám v hlavě úplně vzduchoprázdno, můj optimismus vzal za své, sbalil si svoje saky-paky a odešel do p...ryč. A byla jsem na dně, úplně v háji. Popadlo mě zoufalství a bezmoc a já věděla, že první, co musím udělat je začít zhluboka dýchat a uklidnit se. Hlavně se uklidnit!! Důležité bylo si říkat, že to zvládnu, hlavně to nevzdávat a bojovat. Dostala jsem zápočtový test, koukla na něj a jak jsem byla klidná, vše se mi začalo vybavovat a vše jsem nakonec zvládla. Lépe než jsem čekala a zase byla nahoře té mé pomyslné sinusovky.

Poté mě však čekala další zátěžová zkouška a přišla zase cesta "dolů". Moje milovaná fenečka, moje štěstí největší, které je semnou skoro deset let a prožívá semnou všechny slasti a strasti mého života, moje úplně všechno, musela jít na operaci, protože se jí na ceciku objevil nádor. Nejdřív to vypadalo, že to nebude nic moc hrozného, ale po rentgenu plic a odstranění toho nádoru zjistili, že plíce nevypadají tak, jak by měly a že nádor nejspíš metastázoval dál do těla. Avšak co bude dál se uvidí až budou výsledky biopsie. Nejdřív jsem byla v pohodě, nějak jsem si pořád nepřipouštěla, že by to mohlo být až tak špatné, přijely jsme domů, upekla jsem sestřičce buchtu, ať má radost a pak to přišlo. To strašné zoufalství a bezmoc. Tak strašně moc té mojí milované chci pomoct, ale nevím jak. A koukat na ta její smutná kukadla mě úplně ničilo. V té chvíli na mě šel ten "stav"- uklidnit se a uspokojit hromadou jídla. Třepala jsem se jak ratlík a byla to hrozná bitva sama se sebou. 

Odpočívá, čumáček můj

Vždycky to byla strašná bitva. Je to úplně k nevydržení, když jedna vaše část to chce zvládnout a držet se a druhá Vás chce zradit, strašně se mezi sebou přou a nikdy nevíte, která část vyhraje. Dneska vyhrála ta první! Naštvala jsem se, vzala jsem kolo a jela se projet. Bože můj, to bylo tak úžasné! Vypustit ze sebe všechny ty pocity, co se ve mě za celý den hromadily a pořádně si pobrečet! Jenže najednou se nějaký borec v autě rozhodl mi zkřížit cestu, když odbočoval (já měla přednost), já na poslední chvíli zmáčkla obě brzdy, jenže srážce jsem se už nevyhla. "Naštěstí" jsem nenarazila tak, abych přes něj přeletěla, ale "pouze" za zadní kolo, takže mě to odmrštilo, já se dost bolestivě sjela po celé levé straně těla, sedřela si loket a koleno a solidně narazila bok. Upřímně jsem v tu chvíli myslela, že jsem mrtvá. Ale vstala jsem a s roztřepanými koleny to rozdýchávala. Borec naštěstí uznal, že to byla jeho chyba a strašně se staral, jestli jsem já a kolo v pohodě. Já už měla za ten den všeho tak akorát po krk, řekla mu "dobré, nezažaluju Vás", nasedla jsem na kolo a jela dál. Představte si, ne domů, ale dál, pryč... Se sedřeným a bolavým levým bokem jsem ujela dalších 40 kilometrů. Chvilkama jsem nadávala jak starý dlaždič, chvilkama si zpívala, chvilkama brečela, ale konečně mi bylo fajn, aspoň trochu!! Zase jsem byla "nahoře", avšak ten pocit strašně bezmoci ve mně pořád zůstává... Pak jsem přijela domů, vydenzifikovala si všechny rány a tehdy jsem myslela, že je to můj konec! To tak strašně moc pálilo!! Lidi, to si ani nedokážete představit!! Sedřeniny sice nevypadají nic moc, ale jsou hluboké a byl to děs!! A ten bok bolí tak strašně mega moc, až si říkám, jaké mám štěstí, že spím na pravé straně, bo to by teprv byla krušná noc!!

Musím si přečíst

A co Vy? Jaký jste dneska měli den? Upřímně doufám, že lepší, než byl ten můj.

Dobrou noc!

Blondy