Tak dneska už podruhé Vás zdravím!
Ach jo...Taky někdy máte ty dny, kdy se ráno probudíte s úsměvem na tváři, všechno je v pohodě a fajn a pak na Vás najednou během několika hodin dopadne takový splín a nic se Vám nechce, všechno Vás štve, nic nebaví a nejradši byste se zahrabali někam hluboko do postele a nevystrčily čumák? Jo, tak přesně takhle se teď cítím já... NE, takhle jsem se cítila!! Jak jsem ráno přidávala příspěvek, tak jsem byla ještě vysmátá jak lečo, poté ještě rozdrtila ségru v badmintonu a pak najednou krize. Krize jak cyp. Nevím, asi za to může to počasí, protože jak zjišťuju, tak má na mě strašně velký vliv a poslední dobou bez sluníčka absolutně nejsem schopná fungovat. Jsem jak rosnička a moje nálada je můj žebřík.
Nevím, jestli to taky tak máte, ale někdy si prostě připadám, že jsem na to všechno sama. Mám pocit, že mě všichni pokládají za magora, že se mi nic nedaří a jak bych se na všechno nejradši vyprdla (nee, úplně vys...). A i když vím, že je kolem mě plno lidí, co mě mají rádi a podporují v tom mém "boji" (který Vám ještě dovyprávím), že nejsem na nic sama, tak v takových chvílích si tak prostě připadám. No prostě normální depka. Ptám se sama sebe, proč uklízíš, když se to všechno stejně hned zasviní? Proč se učíš, když beztak zase dostaneš okno a totálně to zvoráš? Proč píšeš blog, když to stejně nikoho nezajímá a nikdo to nečte? Proč se vůbec snažíš a bojuješ?
Ještě tak před půl rokem bych se nejspíš na uklidnění obklopila jídlem, strašně se přejedla, pak to vyzvracela, chytla hroznou depku a výčitky svědomí, litovala bych se a byla totálně v háji celý den. Ale poslední dobou ne! Poslední dobou je to jinak! A jak? Prostě se naštvu! (Jak už radila i Monča) Normálně se na sebe (s prominutím) naseru, že jsem schopná takové myšlenky jenom vpustit do té mojí blonďaté hlavy a hned na všechna "Proč?" najdu totálně dokonalé odpovědi!
A proč uklízím? Protože prostě miluju pořádek a vím, že mě to uklidní, když je všude a vše pěkně naklizené a voňavé, prostě to mám v povaze (jojo, puntičkářka a perfekcionistka jak cyp) a nechci žít v chlívku (jako žila moje matka). A že se to zase zasviní? No tak se to zase uklidí! (Jinak by byl Mr. Proper bez práce)
A proč se učím? Protože chci něco dokázat! Chci být úspěšná a chci být na sebe hrdá, že i když se to třeba nepodaří, tak jsem to aspoň zkusila a udělala jsem pro to vše, co bylo v mých silách!
A proč bloguju? Protože konečně všechno tohle, co se mi motá v hlavě, můžu ze sebe dostat! A že to nikdo nečte? Ale ano, čte! Třeba taková Míša nebo Kris a taky Adele se líbil můj koláč! A až se ještě více rozepíšu o svých zkušenostech s bulímií a dopíšu svůj životní příběh, tak třeba budu inspirací a pomůžu dalším slečnám, které třeba tento problém trápí. Pomůžu stejně, jako mě pomohlo právě takovéto pročítání blogů blogerek, které měly podobné problémy s PPP. A každy začínal s "0 pravidelných čtenářů", ale já už mám 2! Že málo? Pro mě moc!
A proč bojuju? Protože chci být vítěz! Chci vyhrát ten boj nad všemi těmi s*ačkami, co mě v životě potkaly a pořád ještě tak nějak pronásledují. Už tohle nechci nikdy víc zažít, už ne! Já se nevzdám, nesmím, NIKDY!
Dopsala bych Vám ten zbytek ze svého života, co pořád slibuju, ale teď jsem v takovém rozpoložení, tak naštvaná, že by to bylo asi poněkud sprosté a drsné, kdybych na to vše teď vzpomínala. Musím se uklidnit :D.
Jdu se něco poučit do školy, ať můžu večer odpočívat a mít ze sebe dobrý pocit :).
Mějte se krásně
Blondy
Žádné komentáře:
Okomentovat